Jeden z vrcholů této expedice je zcela určitě příchod na nejkrásnější Inskou svatyni, která je uložena v překrásné přírodě, neskutečně vydařená památka, která je mezi 7 novodobými divy světa a je to Machu Picchu. Hned ráno jsme se vesměs vydali autobusem na tento div světa, někteří dokonce již po 4 hodině ráno, aby jednak shlédli východ slunce, ale také, vystoupili na tu nejvyšší horu, kde je omezen výstup pro 400 turistů denně - jednomu z nás se to podařilo a jmenuje se Jaro Gruber z Košic, nejen že šel na Machu Picchu tam i zpět pěšky, ale zdolal oba ty nejvyšší kopce-  ten nejvyšší je 3 000 m.n.m. Krása okolí, preciznost inckých kameníků a stavitelů vůbec nelze slovy popsat, je naprosto zřejmé, že incká kultura byla tak vyspělá, že mnohé kroky v pozorování vesmíru, přírodních zákonů a uctívání SLUNCE jako dar života na Zemi je nadčasové a zcela mimořádné. Měli jsme štěstí v tom, že celé dopoledne svítilo sluníčko, všechny účastníky nádherně hřálo a dopřálo všem to, že jejich záběry fotoaparáty a kamerami jsou téměř ideální. Prošli jsme si ve výšce 2 200 – 2600 m.n.m na ploše asi 4 km čtverečních - prohlédli jsme si terasy, ale také tzv. lapač slunce, celý pobyt byť byl s náročným stoupáním po stovkách kamenných schodů nahoru a dolů tak zajímavý, že mnozí se ani po 3 hodinách poznávání dostatečně nenabažili a zůstali tam až do pozdního odpoledne a to už začalo pršet v různých intervalech, někteří nezmokli vůbec, někteří málo a někteří úplně, i přesto nebylo nikoho, kdo by nebyl uspokojen. Vždyť Machu Picchu, tuto krásu stavělo asi deset tisíc dělníků v naprosto přesné práci a nad jejich výkonem se tají dech a člověk vůbec neuvěří, že toto všechno mohla stvořit lidská ruka. Odjížděli jsme vláčkem a autobusem až v noci a co Cuzca jsme přijeli v půlnoci a hned ráno nás čeká odjezd k další bombě a tím je jezero Titicaca.