Druhá plavba kolem světa – den šedesátý sedmý

10.týden, do konce zbývá 60 dnů

Neděle 13.3.2016  - 10.týden

Trasa: Shanghai, Čína

Zajímavosti z Wikipedie :

Šanghaj (上海 Šang-chaj, pinyin: shàng hǎi) je s 23 019 148 obyvateli (2010) nejlidnatější město Číny a významné hospodářské centrum této země. Rozkládá se při ústí řeky Jang-c’-ťiang do Východočínského moře a od roku 2004 vystřídala s ročním obratem nákladu 380 milionů tun Rotterdam na pozici největšího přístavu světa. Šanghaj náleží mezi čtveřici měst se zvláštním statutem, která jsou v rámci ČLR postavena na roveň provinciím. Novou dominantou města je od roku 2014 Shanghai tower, která je se svými 632 metry druhou nejvyšší budovou světa. Výjimečná je také díky své fasádě, skrz kterou je vidět zvenčí dovnitř budovy.

Název města je tvořen znaky „nahoře/vzhůru“ a „moře“ a lze jej vykládat jako „nad mořem“ nebo „směřující k moři“, nicméně jeho původ a přesný výklad je nejasný. V čínštině se pro Šanghaj užívá též zkratek Chu (TZ: 滬, ZZ: 沪, Hù) a Šen (申, Shēn).

Nankingská třída v Šanghaji

Poloha a přírodní podmínky. Šanghaj se rozkládá jižně od ústí Jang-c’-ťiang do moře, podél řeky Chuang-pchu, která má v těchto místech šířku kolem 400 m. Terén v centru města je velmi plochý, průměrná nadmořská výška činí 4 m.

Životní prostředí. Velkým problémem je dopravní hluk a silné znečištění vzduchu i vodních toků – Šanghaj je na 4. místě mezi městy s nejznečištěnějším ovzduším na světě. Městskou květinou je magnólie (Magnolia denudata).

Podnebí. Klima je subtropické se zimními teplotami v rozmezí -1° až 8°, v létě pak teploty dosahují 28° až 35° a vlhkost vzduchu nepříjemně stoupá přes 80%. Průměrná roční teplota činí 15,3 °C; roční úhrn srážek 1 135 mm, z čehož největší část spadne od května do září. Za rok se v průměru vyskytne 110 dnů s deštěm. Nejvhodnější období k návštěvě nastává na sklonku jara a počátkem podzimu.

Staré město a hradby

Dějiny města. První zmínka o místě – tehdy zvaném Chua-tching (華亭) – pochází z období dynastie Sung (960), záhy se zde rozvinul přístav, který si roku 1074 vysloužil zřízení vlastního berního úřadu. Roku 1553 bylo město opatřeno hradbami na ochranu proti pirátům. I když počet obyvatel časem vzrostl ke 200 000 a kromě obchodu se ve městě rozvíjela textilní výroba, zůstávala Šanghaj přístavem pouze oblastního významu. Situace se změnila v 19. století, kdy strategická poloha při ústí největší čínské řeky učinila ze Šanghaje jedno z hlavních středisek obchodu se Západem.

Nankingská smlouva, kterou roku 1842 po prohrané první opiové válce uzavřela Čína s Británií, stanovila Šanghaj jedním z pěti smluvních přístavů, které mají být otevřeny mezinárodnímu obchodu. V Šanghaji vznikla cizinecká čtvrť, nepodléhající čínským úřadům (od roku 1854 spravovaná tzv. Šanghajskou městskou radou), která se stala vstupní branou západních vlivů do Číny. Počet obyvatel výrazně vzrostl za tchajpchingského povstání v 50. letech 19. století díky přílivu uprchlíků, kteří se z okolního venkova uchylovali pod ochranu cizinecké čtvrti; podobná situace se opakovala za boxerského povstání roku 1900, kdy město překročilo hranici jednoho milionu lidí.

Na počátku 20. století měla kosmopolitní Šanghaj dvě moderní univerzity a byla symbolem moderní a prosperující Číny, stejně jako působištěm drogových gangů a synonymem hříchu. V Šanghaji vydával Čchen Tu-siou vlivný pokrokový časopis Mládí (青年, Čching-nien), roku 1919 bylo město mezi dějišti největších demonstrací proti postoupení bývalých německých koncesí v Číně Japonsku (Hnutí 4. května). Silný marxistický vliv ilustruje i skutečnost, že v Šanghaji byla roku 1921 založena Komunistická strana Číny. Když se v dubnu 1927 šanghajští dělníci pod komunistickým vedením pokusili ovládnout město, byli zmasakrováni Čankajškem za pomoci Zeleného gangu; bez řádného soudu bylo tehdy popraveno na 5 000 lidí. Téhož roku vznikla sloučením cizineckých čtvrtí s okolními obcemi Velká Šanghaj čítající 2,6 milionu obyvatel; zároveň bylo město vyčleněno z provincie Ťiang‑su a postaveno na roveň provincii. Tříměsíční bitva o Šanghaj, kde se 13. srpna 1937 vylodila japonská vojska, byla jedním z prvních střetů druhé čínsko-japonské války. Boje o město si vyžádaly 200 000 padlých. Čínští obránci museli přes statečný odpor nakonec ustoupit a v letech 1937-1945 tak byla Šanghaj okupována císařským Japonskem. V tomto období se též stala cílem tisíců zahraničních uprchlíků.

Od 27. května 1949 je Šanghaj pod komunistickou vládou. Třebaže po roce 1949 přesídlila řada západních firem do Hongkongu, který tak vystřídal Šanghaj v roli obchodní metropole Dálného východu, výsadní hospodářské postavení Šanghaje v rámci Číny zůstalo neotřeseno. I dnes je, nepočítáme-li Hongkong, regionem se suverénně nejvyšším HDP na hlavu v ČLR. Zatímco v 60. až 80. letech město spíše stagnovalo, velký rozmach přišel po zřízení zvláštní hospodářské zóny Pchu-tung v roce 1990, kde vyrostly velkolepé mrakodrapy a nové mezinárodní letiště. Velkým problémem zůstává těžko kontrolovatelný příliv přistěhovalců z venkovských oblastí, především z provincií An‑chuej, Ťiang‑su a Če‑ťiang.

Rozloha a počet obyvatel. Šanghaj (bez vnějších předměstí)

• Rozloha: 550 km²
• Počet obyvatel: 19 263 459
• Hustota zalidnění: 16 843 obyvatel/km²

Šanghaj (městská aglomerace spadající do správního obvodu statutárního města; celkem 18 městských obvodů a jeden venkovský okres)

• Rozloha: 7 037,50 km²
• Počet obyvatel: 23 210 000
• Hustota zalidnění: 3 298 obyvatel/km²

Náš poznatek z dnešního dne :

Město Šanghaj je druhé největší město v Číně, má údajně 14 milionů obyvatel přihlášených , ale i dalších 10 milionů sem přichází za prací.  Ne každému se však podaří najít práci, tak se  z některých stávají i bezdomovci. Je zde velmi čisto, ulice jsou zametány 2 x denně a najímaním lidí pro tuto práci je snižována nezaměstnanost. Hned z rána bylo počasí chladné a takové počasí zůstalo po celý den. U přístavu, který patří mezi nejvytíženější,  parkovalo mnoho lodí a také se jich mnoho plavilo v okruhu přístavu. Dnes je neděle a silniční provoz v nebyl tak silný jako ve všední den. Ráno v 9 hodin jsme vyjeli opět poloprázdným autobusem do města. Během jízdy čínský průvodce informoval o hlavních datech a historii Šanghaje. Nejdříve jsme jeli k vlakovému nádraží, odkud jezdí rychlovlak Maglev na 30 km vzdálené letiště. Tento vlak se pohybuje na elektromagnetickém polštáři velikou rychlostí a je nejrychlejší na světě. Projeli jsme se tímto rychlovlakem k letišti i zpět. Doba jedné jízdy je přesně 7 minut. Vlak má zcela plynulý rozjezd i dojezd. V krátkém čase tak dosáhnul maximální rychlost 431 km/hod. Přitom je jízda velmi příjemná a bezhlučná. Z nádraží jsme projížděli městem do nového centra, které je vybudováno v ohybu u řeky, která dělí Šanghaj na východní a západní část. Přes řeku je vybudováno 17 mostů a pod ní procházejí některé ze 40 linek místního metra i silniční tunely. Bez hromadné dopravy si přepravu osob z jednoho konce města, které má rozlohu 120 krát 100 km, vůbec nelze představit. Taxíky jsou poměrně drahé. Ve městě je asi 3,5 milionu aut. Bylo pro nás příjemným zjištěním, že kola a motocykly mají svůj, květinovým záhonem zcela oddělený, jízdní pruh na všech komunikacích. Také střední dělící pruh tvoří zeleň a květiny, město má nádherné záhony i parkovou úpravu. Převážná většina malých motocyklů a skútrů i mnoho aut je zde na elektrický pohon. Překvapením bylo také, že uzavření silnic nebo jejich částí se provádí kovovým velmi praktickým shrnovacím systémem. Zastavili jsme v centru plném moderních výškových budov. Je zde nedávno dokončená moderní kulatě prohnutá budova, která je druhou nejvyšší budovou na světě. Nám se podařilo navštívit vyhlídku na druhé nejvyšší budově v Šanghaji, kam nás dovezl rychlovýtah s rychlostí 9 m za vteřinu. Je vyroben firmou Siemens v Německu a je nejrychlejší na světě. Výšku 348 metrů jsme tak překonali za neuvěřitelných 38 vteřin. Skleněné stěny vyhlídky umožňují krásný výhled do všech světových stran. Nám bohužel opět nepřálo počasí a veškeré fotky jsou velmi nekvalitní a plné mlhy. Z této vyhlídky jsme na vrchol nedaleko stojící nejvyšší budovy Shanghai Tower

téměř nedohlédli, jak byl mlhou zahalený. Naopak hezký pohled byl na moderní mrakodrap nazývaný pro svůj neobyčejný tvar Otvírák. Je to velmi úzká a vysoká stavba, v jejíž horní části je otvor obdélníkového tvaru a opravdu otvírák na pivo připomíná. Potom naše další společné kroky vedly na nábřeží řeky, kde jsme viděli a byli seznámeni s budovami, stojícími na protějším břehu u starého centra města. Budovy jsou staré kolem 100 let a stavěné v různých architektonických slozích. Jednalo se například o radnici, celní úřad, hotely a banky. Cesta z města do přístavu trvala téměř hodinu, náš průvodce nepřetržitě mluvil o všem možném a většinou každou větu dvakrát opakoval. Stále se usmíval a také nás pečlivě přepočítával, čímž nám připomínal loňskou návštěvu Maroka a tamního průvodce námi nazvaného podle čísla autobusu Jednadvacítka. Dnes jsme měli autobus číslo 26.

Večer jsme se ještě jednou vydali autobusem od lodi do starého centra Šanghaje. Strávili jsme zde asi hodinu velmi příjemnou procházkou po krásné široké promenádě na břehu řeky, která rozděluje město na novou západní a starou východní část. Promenáda byla plná hlavně mladých lidí a spousta budov nádherně osvětlená. Toto jsme využili pro večerní fotky a i když u řeky se už mlha rozplynula, vrchol nejvyšší budovy Shanghai Tower s výškou 623 m jsme opět pro mlhu neviděli. Tento krátký výlet byl hezkým závěrem naší návštěvy tototo příjemného čínského města. Po návratu na loď jsme zbytek večera věnovali výběru a úpravě části z téměř 200 dnešních fotek.