14. den -   9.  září  2009   středa - do konce zbývá  18  dnů

Magická   „9“ - dnešní datum : 09. 09. 09. 09. 09: jsme byli možná tam, kde kdysi právě pobýval 9. dalajláma,  a snad v místnosti  9  tibetské Potaly

Když se sečtou čísla sekunda, minuta, hodina, den, měsíc a rok dojde se k číslu 45 a součet dělá zase 9.

(tuto početní zajímavost vymyslela Olinka Kamasová  a je to velmi zajímavé !!!)

Dnes je 9. 9. 2009 – do konce zbývá 2 krát 9 dní, do posvátné Potaly jsme šli v 9 hodin, ve chrámu Potaly jsme byli přesně 90 minut děleno 2 (45 min.). Palác Potala má 999 místností, buddhizmus má od svého počátku svoje magické číslo „9“. Potala je historické sídlo dalajlámy a zítra 10. září 2009 je tento představitel Tibetu v Praze. Na těchto stránkách najdete celkem 9 fotografií z Potaly. Za vstupné jsme každý zaplatili 99+l juanů.

Tato hra s číslem 9 zřejmě není až tak náhodná, nebo alespoň jsem si jen na velikou záhadu magického čísla -9- jen tak zahrál pro zamyšlení těch, co budou tento denník číst. O tomto nejvýznamnějším místě tibetských dalajlámů se dozvíte v zítřejším díle.

Lhasa, La-sa – hl. město v Tibetu ,521 tisíc obyvatel, leží v centrálním Tibetu, v pánvi asi 3 700 m n m.. Začátkem 80 let Čína umožňuje  obnovení náboženských aktivit, 

1984 otevřen buddhistický seminář.

Lhasa se skládá z 2 části města stará historická v tibetském duchu a nová s širokými bulváry, novým mostem přes řeku a novým železničním nádražím ve stylu čínské architektury.Ve Lhase dozorují nad jednotlivými částmi města čínští vojáci, ale zřejmě místní obyvatelstvo si na jejich přítomnost již zvykla.

Ještě se vrátím k uplynulé době a včerejšku. V expedici je nás celkem 12 + vedoucí Honza Košťál, nyní ve Lhase je nám přidělen další Tibeťan Sangye Kyab, který zajišťuje celý servis - ubytování, dopravu, průvodcovskou činnost apod. Po příjezdu do Lhasy nám všem předal symbol - bílý šál - stuha z hedvábí jako symbol uvítacího aktu návštěvníka Tibetu. Po dosavadní poznávání hlavně historie Číny a Tibetu a korzování po památkách, klášterech , městech a nádražích jsme všichni co tady jsme se museli navzájem kontrolovat, zda se někdo někde nezapomněl, protože hledání ztraceného jednotlivce v tak cizím a přeplněném prostředí by bylo velice složité.

A právě včera se stala taková příhoda – po návštěvě klášteru  Sera část expedice toužící po  turistickém výšlapu na vedlejší horu vyšlapala na první vyhlídku na klášter, ale celou Lhasu, ti statnější pokračovali dál a tam zůstal Arnošt Hanzlík, i přesto, že jsme z nedaleké hory na něj volali a dávali mu verbální pokyn k návratu – nestalo se takto. Vrcholová skupina provedla po složité sestupové trase zarostlé křovinami a klouzajícím písku na kamenech sestup ke klášteru. Na tomto smluveném místě byli všichni až na zmíněného inženýra a vojáka ve výslužbě. Jeho dlouholetý kamarád a přítel Jirka Křivánek zajistil mezitím nádhernou dětskou botičku zřejmě ztracenou po prvních krůčcích čínského dítěte a před celou nastoupenou jednotkou všech účastníků expedice mu obřadně tuto botičku předal jako řád zlaté trekové boty a připnul mu jej na batoh. Tímto dlouhým a složitým vyprávěním v několika obřích větách chci dokumentovat běžný život  jedinců v expedici, protože s těmito již kamarády mám tu čest co nejtěsněji spolupracovat.