28. den -  23. září  2009  středa  -  do konce zbývají  4 dny

Brzy ráno jsme stali a dřevěnou lodí, která něco pamatuje, byla totiž polopohnilá, zalátovaná a nenatřená jsme provedli za použití 2 místních veslařů a kormidelníka projížďku po veletoku Ganga se zaměřením na nejdůležitější spalovací gáty zde ve městě a nejdůležitější v celé Indii. K tomu dodávám, že nebožtík by měl být spálen do 24 hodin, spalovacího obřadu se zúčastňují pouze muži, ženy jsou soustředěny mimo na společném seřadišti, nejstarší syn spalovaného je oholen dohola a v samotném Varanásí probíhá kolem 200 spálení těl denně. Ganga je dost špinavá, přesto lidé se v ní koupají, perou a dokonce jako svěcenou vodu si ji berou domů v plastových lahvích.

Procházka městem byla dlouhá a náročná. Chci charakterizovat Indii z mého pohledu: procházejí se zde krávy a telata, tise živí odpadky, odpadky a nepořádek je všude kolem, popelnice, odpadkové koše nikde nejsou, kanalizace také ne, splašky tečou volně po ulici - neustálý puch jednak ze spalování těl, jednak z exkrementů posvátných krav, jednak puch z odpadků, krysy, nemocní psi, vyhladovělí, věční troubení, mela, hluk, množství lidí, neustálý uliční ruch-toto je Indie. K tomu veliké množství žebráků, žen s malými dětmi, lidí s různým zdravotním postižením – přesto lidé jsou usměvaví a vůbec si tu chudobu neberou a nepřiznávají.

Večer jsme projížděli autem k vlaku a s ním jsme v noci odjeli do Agry. Jeli jsme dvěma terénními auty a tentokrát se všemi zavazadly uvnitř, takže jsme byli jako herinci namačkáni. Auta Tata jsou dost nepohodlná, ale když jsme vydrželi ostatní, vydržíme i toto. Tady jsme viděli, jak Indové spí na ulici, dokonce i ve středním pruhu silnice, silniční provoz i v noci je veliký a hluk neutichá - i toto je Indie.

Nejhorší na tom je, že se mě nedaří navázat spojení s domovem a vůbec nevím, kdy tyto řádky budou číst ti, pro které jsou určeny.