25. den -  20. září  2009  neděle  - do konce zbývá  7 dnů

jeden týden

Dnes brzy ráno Mirek a Růženka, Jirka a já jsme utíkali na autobus, nasedli a jeli 4 hodiny asi 200 km na řeku Trisuri, z počátku nebyl o nás zájem a až na potřetí nás vodáci přijali, ještě v Katmándu jsme zběžně se seznámili s 2 poláky z Krakova, šikovným chlapcem, který asi vlastní obchod se sportovním zbožím a jeho dívkou ale oni nasedli do jiného autobusu a mysleli jsme, že už je neuvidíme. Doprava je zde v Nepálu velice složitá, nejhorší je to v tomto hlavním městě.

Trisuri je řeka velikosti jako je Labe, ovšem její rychlost průtoku nepoměrně větší. Až po poledni, kdy přijela skupina číňanů jsme se převlékli do plovacích vest, každý obdržel přilbu a pádlo a odešli jsme k řece - velice nás překvapilo, že řeka je čistá a velice teplá, na to že vytéká z ledovců Himalájí.

Nejdříve v angličtině nás vedoucí vodáků seznámil se všemi bezpečnostními předpisy a záchranných možností - to jsme ještě netušili, že všechny zásady budeme v dalších hodinách potřebovat.

Řeka teče hlubokým údolím, občas zatáčí a snižuje šířku na levé straně je vybudována silnice. Obsadili jsme 4 rafty ve 2 byli číňané, 1 posádka byla smíšená a naše loď tvořili právě ti 2 mladí poláci, jeden nepálský průvodce, který však nám mnoho nepomohl kormidloval právě ten asi nejzkušenější místní vodák a jeden mladý nepálec. Dále nás doprovázel na kajaku místní vodák, který moderní plastový kajak velice dobře ovládal, přesto se asi 10 krát udělal a musel se vynořit eskymáckými obraty.

Po nalodění za klidné hladiny a vyzkoušení pádlování a provedení některých změn v obsazení 8 pádlujících jsme se nechali unášet proudem, na počátku jsme dorazili k místu, kdy nákladní auto ze silnice zřejmě před krátkou dobou se zřítilo téměř až do vody, výška od hladiny řeky k silnici byla asi 50 metrů, za celou délku plavby v délce asi 20 km a 3 hodiny čisté  plavby jsme křižovali celkem 3 lanové mostky pro pěší, míjeli jsme několik skalisek ale i pláží ke koupání,prostě projížděli jsme krásnou  přírodou i když občas na břehu od silnice byla skládka odpadků.

Idylka unášení nafukovacího raftu brzy skončila, přišli peřeje a projížděli jsme i místy, kdy výška vln dosáhla i 2 metrů a při ní nás zasahovali gejzíry vody, kdy už z textilu nás vodáků nezbyla ani suchá niť. Takových peřejí, kdy voda na nás stříkala bylo za naši plavbu asi 20 a zdálo se, že nás nemine situace nám dobře známá ze ztroskotání Titaniku - nestalo se, je sice pravda, že někteří číňané občas vystoupili či vypadli z raftu a v klidných vodách se nechali unášet proudem. Také se stalo, že se rafty přibližovaly a jejich účastníci se pádly jen tak pro zábavu stříkali vodou. Popisuji toto proto, že jsme měli  pouze k dispozici Mirkův foťák a jen velice zřídka jsme mohli fotit, po celé 3 hodiny plavby nebyl čas se nudit, zvláště proto, že jediný Jirka Křivánek je zkušený vodák a my ostatní jsme nováčci a toto byla naše premiéra plutí na raftu, ale je pravda,že při tomto plutí jsme se dokonale s touto krásnou zábavou seznámili. Po doplutí na nás čekal raut, zelenina, fazole, sardinky a chleba s banány a místní vodáci se postarali i o náš odvoz autobusem do Kátmandů, kde jsme přijeli po 4 hodinách až večer a museli jsme využít i dopravy taxíkem.