18. den -  13. září  2009  neděle   -  do konce zbývá  14  dnů

Dnes v neděli ráno odjíždíme ze Lhasy a týden budeme každou noc spát někde jinde, není mi zatím známo, kde bude možnost se připojit na internet a s jakým zpožděním pravidelní i nepravidelní čitatelé budou sledovat tyto stránky a rubriku „Cestopis krok za krokem - deník“ a jak pravidelně bude zaplňována rubrika „fotky z expedice“.

Cílem dnešního dne byl klášter Samye monastery jeden z nejstarších v Tibetu, založený v 8.stol. Exteriér není příliš vábný. Ubytování jsme v klášterním hotelu s lůžky pro 3 a jsme opět osvědčená trojice Arnošt, Jirka a já. Ke klášteru jsme jeli v povodí řeky Brahmaputry a od Lhasy jsme překonali vzdálenost ve 3 terénních vozech asi 120 km z toho většinou po kamenité a písčité cestě a za celou cestu jsme drželi Lhatskou nadmořskou výšku.

Večer jsme navštívili 4 klášterní stupy – jedna byla bílá, druhá černá, třetí červená a čtvrtá zelená, Jsou to jediné stupy v tibetských klášterech, kde se do nich dá vstoupit. První tři mají místnosti dole s mlýnky po schodech se dostanete do 1 patra, kde je ochoz, ale vstup do další svatyně. A ta zelená stupa kromě tohoto, co mají předešlé je ještě vstup do 2 patra, kde  z oken je ještě lepší výhled jak z ochozu.

Pro Mílu,Aničku, Marcelu, Evu, Růženku, Mirka, Honzy a mě čekal asi 2 hodinový odpolední výšlap na žulové skalisko s převýšením asi 200 metrů a asi kilometrovou vrcholovou procházkou, kde je vystavěna stupa a malá modlitebna – celý tento kopec jako všechny předtím jsou zahaleny barevnými modlitebními praporky a některé kameny jsou malovány. Tento trek byl uskutečněn za pálivého odpoledního slunce a tím byl i fyzicky náročný,

Krajina je naprosto odlišná jakou jsme projížděli v uplynulých dnech. Převládaly hory zvýšené cca o 1km nad širokým údolím, kde Brahmaputra si provádí mělké a široké koryto, jsou zde bažiny, ale nejzajímavější je to, že po většinu cesty se tvořily písečné duny sice nižší jak na Sahaře, a písek je mnohdy unášen i do úbočí vysokých hor. Po cestě bylo vidět, že snaha zvládnout písek a zmenšovat poušť vysazováním listnatých stromů - jíva nějaký druh oliv se daří tak z 50%. Po vysázení stromů se musí dělat ohrady, aby těžce zkoušené mladé stromy nezničili volně se pasoucí (lépe živořící) zvířata- ovce a skot.  Na několika místech jsme zastavili jednak, že všichni řidiči jsou silní kuřáci, ale i my jsme chtěli fotit a filmovat, někteří i sbírat kamínky. Složení hor je také zvláštní od vápence, přes pískovec po žulu.

Dnes opět byla u kláštera jídelna, kde jsme téměř všichni obědvali, ceny na naše podmínky jsou velmi přijatelné. Většina jedla talíř s rýží, tam byli ještě vaření brambory, asi 5 kousků yačího masa a dost omáčky s trochou zeleniny- toto vše za 10 juanů a 600 ml dobrého piva za 5 juanů, což v přepočtu na podmínky u nás je cena poloviční.

Tentokrát byla i společná večeře v jiné restauraci – jedla se polévka, momo (knedlíčky s masem , zeleninou, ale také s ovocem či čokoládou, které jsou buď vařené, ale nyní byly smažené) Dále se podávala pečený yak se zeleninou, smažený lilek se zeleninou a masem či drůbeží maso se zeleninou a k tomu všem vařená nesolená rýže, Ceny byly poněkud vyšší, nicméně za 60 Kč se u nás tolika dobrého jídla nenajíte.