8.  den  -   3.  září  2009    čtvrtek  -  2. týden - do konce zbývá  24 dnů

               Večer 2. září jsme se z hotelu v rychlosti přesunuli k vlaku a odjíždíme do Xiningu, nádraží přeplněno k prasknutí, tolik lidí na nádraží a v jejím okolí jsem neviděl ještě nikde, ani v 50 milionovém Tokiu, k tomu přibývají kontroly zavazadel, takže se nelze divit, že na přechod přes nádraží s takovou bagáží trvá takový čas.

               Vlak opět je dlouhý, lehátkový, už nejsou samostatné kupé jako v předešlém, vzhledem k našim zavazadlům ta část, kde jsme měli spát byla přeplněna tak,  že jsme na lehátku spali ještě s jedním ruksakem a brašnou s foťákem, kamerou a počítačem vedle hlavy, já ještě až ve třetím patře, velice blízko u stropu, kde bylo teplo, nejsem za celou noc se nemusel vůbec přikrývat přikrývkou.

                Koukám oběma okny vlaku asi v délce 1 km jsou hory převyšující krajinu asi o 1 km a v těsném okolí jílovitá sprašovitá hornina, zřejmě úrodná, z její hlíny staví obydlí, pěstuje se zde převážně kukuřice a v menší  míře rýže, asi zde tato příroda není tolik zavlažovaná jak jinde, zpočátku vlak často zastavoval,od rána jede  plynule, trať je protkávána poměrně velkým množstvím překážek,takže se jede po mostech a překonávají se široké řečiště, které splavují tuto horninu - v současné době, v období kdy neprší neteče tolik kalné vody, ale jsou často vybudovány tunely, mnohdy i dlouhé.

Ještě se zmíním o dalších  členech expedice :

            Eva Čejková z Prahy,neprozradila svůj věk, ale zdaleka nedosahuje věku 60 let, ta její tajemnost se projevila i v tom, že neprozrazuje nic ani o svých rodinných poměrech, pracovala v informačních technologií,je z Prahy- Karlína, v současné době nezaměstnaná, miluje jachting, lyže, splavuje divokou vodu - tedy asi milovník vody ve všech skupenstvích. Kromě tohoto ráda navštěvuje exotické kraje jako Vietnam apod.

      Marcela Zaoralová, pracuje jako ekonomka příspěvkové organizace v Uherském Hradišti, má 46 roků, vdaná, 2 syny nad 20 let,zajímá se kulturu, film, ráda zahradničí, denně najezdí na kole25 km - tedy špičková sportovkyně, ráda cestuje nejdál byla v Japonsku.

     Karel  Melč má 71 roků – nejstarší účastník, s obrovskými cestovatelskými schopnostmi a zkušenostmi, celý život pracoval v pohostinských službách od kuchaře, číšníka či provozního – pracoval v zakouřených hospodách a nyní si velice považuje čerstvý vzduch, pohyb, cestuje co nejvíce a jistě  dost míst na naší zeměkouli, které by ještě navštívil. Dnes bude v noci spát s námi na pokoji- Karel, Jirka, Arnošt a já.

        Míla Škopová – nar. 1941, velice zkušená cestovatelka, byla dokonce před léty i v Číně a dokáže porovnávat, je rozvedený, bydlí v Týništi nad Orlicí, velice agilní bystrá a člověk jen zírá, kde se tolik aktivity v takovém človíčku může brát- je sportovkyně jezdí na kole, lyžuje, celý život pracovala v kanceláři a nyní pracuje brigádnicky,aby ještě na nějaký ten zájezd si vydělala

     Honza Košťál ( náš šéf – guru ) - 37 let, bydlí když necestuje po světe v Jevíčku,kde má i svoji rodinu. Vizáží nás všechny převyšuje a zde v Číně u všech budí velikou pozornost pro svoje kaštanové dlouhé vlasy a mohutný rezavý plnovous dlouhý asi 30 cm. Je náš průvodce, má s námi starost, protože pořád počítá zda jsme všichni - 6 žen a 6 mužů. Potíž je v tom, že je menšího vzrůstu a není až tak vidět a má velice slabý hlas, nedovede zakřičet a usměrnit nás. Pro příště by bylo, aby povinně měl každý nějakou čepici a on megafon a vlaječku, aby ty jeho ovečky se neztrácely. Je klidné, vyrovnané povahy - hodný kluk a snad tu sestavu zvládne až do cíle 27. září 2009.

      Tímto jsem představil všechny účastníky expedice a já jsem vlastně Sáme hodnotil v rubrice co bylo.

             Po příjezdu Xiningu jsme se dopravili do ubytovny,jsme ubytováni v  15.patře velice skromné místnosti bez WC a koupelny - jsou zde 2patrové postele, stůl a jedna židle toť vše. Po tomto ubytování jsme jeli na nevýznamnější buddhistický klášter Kumbum, který je umístěn v Číně a zde chodí dost ve veliké míře poutníci z Tibetu. V tomto klášteře je množství svatyní, některé jsou v žalostném stavu, mnohé opravené a některé se opravují.

Od shora zleva: Míla, Eva, Pepa, Mirek Arnošt, Jirka, Růženka (ta nejmladší a nejkrásnější), Honza náš průvodce     Dole z leva : Karel, Marcela, Anička a Olga - fotografoval Luďa