Óda na Honzíka
Tuto básničku složila Míla asi za hodinovou cestu od kláštera do hotelu ve Lhase a po slavnostní večeři ji na počest malého Honzíka zarecitovala a sklidila zasloužené ovace.
ÓDA NA HONZÍKA
Míla Škopová
12.září 2009
Honzík teďka slaví rok,
je to hodně velký skok,
tatínek se usmívá,
jak mu synek prospívá.
A tak milý Honzíčku,
zatím papáš kašičku,
do krásy nám rozkveteš,
k radosti všem porosteš.
Přejeme Ti štěstí, zdraví,
ať Tě život hodně baví,
do dálek se podíváš,
a k tomu si zazpíváš .
Táta slézá velehory,
až ho z toho srdce bolí,
těší se až vyrosteš,
a do hor se dostaneš.
Na Zuzanku vzpomíná,
jak Tě doma kolíbá,
těší se jak malý kluk,
že vyrosteš jako buk
Teď má partu bez potíží,
a kláštery rád prohlíží,
běháme jak stonožky,
derou se nám ponožky.
Nic si z toho neděláme,
všichni se tu rádi máme
Čína, Tibet v malíčku,
a tak milý Honzíčku,
těšíme se do Nepálu,
máme všichni velkou páru
Všechno pilně fotíme,
až se z toho zpotíme,
na kláštery vzpomínáme,
všichni z toho radost máme
A při skvělé večeři,
vzpomínky se rozčeří,
zvládli jsme i Potalu,
za hodinu ve cvalu
Kůň nám může závidět,
jak rychle poznáváme svět,
střechu světa obdivujem,
dobré pivo k tomu pijem
Na závěr si zazpíváme,
že se všichni rádi máme.
Tuto básničku složila Míla asi za hodinovou cestu od kláštera do hotelu ve Lhase a po slavnostní večeři ji na počest malého Honzíka zarecitovala a sklidila zasloužené ovace.