ÓDA  NA   HONZÍKA

Míla Škopová

12.září 2009

Honzík teďka slaví rok,

je to hodně velký skok,

tatínek se usmívá,

jak mu synek prospívá.

A tak milý Honzíčku,

zatím papáš kašičku,

do krásy nám rozkveteš,

k radosti všem porosteš.

Přejeme Ti štěstí, zdraví,

ať Tě život hodně baví,

do dálek se podíváš,

a k tomu si zazpíváš .

Táta slézá velehory,

až ho z toho srdce bolí,

těší se až vyrosteš,

a do hor se dostaneš.

Na Zuzanku vzpomíná,

jak Tě doma kolíbá,

těší se jak malý kluk,

že vyrosteš jako buk

Teď má partu bez potíží,

a kláštery rád prohlíží,

běháme jak stonožky,

derou se nám ponožky.

Nic si z toho neděláme,

všichni se tu rádi máme

Čína, Tibet v malíčku,

a tak milý Honzíčku,

těšíme se do Nepálu,

máme všichni velkou páru

Všechno pilně fotíme,

až se z toho zpotíme,

na kláštery vzpomínáme,

všichni z toho radost máme

A při skvělé večeři,

vzpomínky se rozčeří,

zvládli jsme i Potalu,

za hodinu ve cvalu

Kůň nám může závidět,

jak rychle poznáváme svět,

střechu světa obdivujem,

dobré pivo k tomu pijem

Na závěr si zazpíváme,

že se všichni rádi máme.

 Tuto básničku složila Míla asi za hodinovou cestu od kláštera do hotelu ve Lhase a po slavnostní večeři ji na počest malého Honzíka zarecitovala a sklidila zasloužené ovace.