Den třicátý čtvrtý - sobota 5. března 2011 - Rio de Janeiro
Den třicátý čtvrtý – sobota 5.března 2011
do konce expedice zbývají 3 dny
BRAZÍLIE, Rio de Janeiro
Počasí: polooblačno, celou noc prší
Čas. pásmo: stejné
Přeprava: metro, pěšky
„ Krok za krokem „
Vrátím se ještě ke včerejšku - byli jsme téměř všichni odpoledne na Copacabáně nejslavnější pláže této Brazílie, ale prý i této Země. Já neplavec jsem si vzal plavky, přece nemohu odolat a okusit tu slast ponořit se do Atlantiku, když jsem tady po tak dlouhé strastiplné cestě v Latinské Americe. Bylo polooblačno, nesvítilo slunce, vítr zvedl Atlantik a vlnky pravidelně i nepravidelně omývaly v délce asi 10 metrů sněhově bílý jemný písek. Někdy přišla větší vlna a taková mě nezkušenému návštěvníku překryla i vyzuté sandály a smáčela nejen nohy, ale i kraťasy - bylo rozhodnuto – se skotačením natětí pláži jsem skoncoval, stačil jsem ještě líznutím okusit slanost Atlantického oceánu a zjistil jsem, že v Pacifiku - Tichém oceánu je přece soli o trošku víc. Stačil mě také při tomto rozhodování pohled na pět slovenských hochů, kteří statečně bojovali s poměrně velikými vlnami kousek od pláže a vesměs vlny si s těmito hochy dělalo co chtějí – mnohdy jim podrazily nohy, nebo je celé překlopily a žádný z nich nedokázal zde plavat, na to nebyl žádný čas, všichni se snažili pevnou vesměs boční rozkročenou polohou odolávat vlnám a ne vždy se jim to podařilo, ale já jen koukal s mokrýma kraťasama, ale vlastně ten pohled mě i uspokojoval. Koukal jsem také na to, že nikdo jiný do vody nevstupoval a užíval si pohledu na Cukrovou homoli, kam zítra lanovkou dojedu.
Večer při pláži velice rychle mezi silnicemi vyrostlo tržiště, kde se prodává nám dobře známé věci – brazilské fotbalové dresy, trička s emblémem města jsou už časově dopředu upozorňující na rok 2014 na MS ve Fotbale a na rok 2016 na letní OH, ale ceny jsou velice vysoké, takže jsem zakoupil na památku jen dopravní značky na památku na toto město. Ještě jsme si stačili utratit peníze v churaskárii za maso a potraviny, vypít kokosový nápoj z nezralého kokosu nebo jen tak místní pivo a před 11 hodinou noční hodinou jsme se metrem a pěšky dostali do hotelu. Ještě předtím jsme šli kolem krásně barevně měňavě osvícené katedrály a kolem luxusních mrakodrapů, které se zadělávaly kolem dokola dřevěnými vysokými ploty, jako ochrana před blížícím karnevalem. A karnevalové dění je vidět na každém kroku – prodávají se masky a v nich už se lidé producírují po ulici a v metru a nám nezbývá jen si na tu slávu počkat do soboty.V sobotu ráno jsme byli v centru zajímavé kavárně, secesně zdobené s velkoplošnými zrcadly, s ochozem z prvního patra a mozaikově prosvětleným stropem, prostředí ideální, káva zcela průměrná s pocindranými šálkami, vysokou cenou a naprosto nevkusně oděnou obsluhou i takové Rio je. Rio stále mě něčím udivuje na jedné straně luxus, přenádherná a jedinečná příroda, na druhé straně nepořádek, odpadky, spící bezdomovci, chaos. Na jedné straně krásné budovy, na druhé straně zcela zanedbané špinavé otlučené budovy, některé také zcela vymydlené a v havarijním stavu. I samotné centrum svojí skladbou nenasvědčuje citlivý zásah restauratérů, architektů, dost špatné jsou chodníky, elektroinstalace přívodů k jednotlivým domům, přesto Rio žije svým zajímavým životem, už jsem si zvyknul koukat zde na to jinýma očima, někdy se mi to však nedaří.
Další zastávka byla u původem chilského umělce Eskadaria Selaróna, kterého stihla životní tragédie, kdy mu zemřela jeho milovaná manželka při porodu i s dítětem a on z lásky k ní a z citových pohnutek po dobu 20 roků vytváří z dlaždiček zcela impozantní dílo šíleného umělce a ve svém atelieru, který jsme navštívili vytváří malířské díla opět se známkami absurdity kde se sám zobrazňuje obličej jeho poněkud extravagantní a tělo jako jeho těhotná žena. Koupili jsme si i jeho pohlednice, fotografovali i jeho filmovali, dokonce Robo jako zkušený masér umělce lehce pomasíroval. Přesto tato zastávka byla pro mě příjemná a zřejmě záleží na úhlu pohledu – je tento umělec šílený, anebo jsou šílení všichni kolem něho? Myslím si, že na tuto otázku není jednoznačná odpověď.
Seznámení s městem vedlo za stálého celodenního deště několika náměstími, kde již od rána probíhá předkarnevalový rej masek, na náměstí se chystají hudební produkce, prostě i ve špatném deštivém počasí to zde prostě žije přípravami na velikou slavnost.
Další zastávka byla u historického aquaduktu, který už velice dávno neslouží k původnímu účelu. A vedle něj je právě ta architektonická mišmaš - je zde nově vystavěná katedrála, vedle něj bankovní mrakodrapy. Katedrála je vystavěna z betonu ve tvaru vysokého jehlanu z nichž je ze čtyřech stran do výšky prosvětlena mozaikovými sklíčky, které na jejím vrcholu tvoří kříž - vnitřek je zcela prostý do kruhu, oltář je téměř ve středu této katedrály. Katedrála byla postavena na počest papeže Jana Pavla II, který potom zde ještě byl jedenkrát. Katolickou církev zde provozuje z 200 milionů obyvatel 80 % a tím dostává Brazílii na nejkatoličtější zemi na Světě v počtu křesťanů. Do katedrály vejde se na 2000 sedících a po odstranění lavic do vnitřku katedrály na 20 tisíc návštěvníků a do jeho moderního okolí snad 100 tisíc lidí. Zřejmě takový kostel není nikde na Světě jen z prostého betonu a v takovém zcela zvláštním místě.
Celá sobota je zde ve znamení deště, ale jsme zde také pro to, aby karneval proběhl za naší účasti i když prší.
Náhledy fotografií ze složky Brazílie, Rio de Janeiro - Expedice Jižní Amerika 2011
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
