Karélie – cesta hotelbusem Severní Evropa 20. dní  trasa : Česká republika – Německo – Dánsko – Švédsko – Finsko – Norsko - Rusko – Estonsko – Lotyšsko – Litva – Polsko – ČR

Dosud za více jak 20 roků jsem navštívil a procestoval 103 zemí světa, některé i opakovaně, a tyto zde už navíc nepočítám. S  CK Pangeo tours České Budějovice jsem už cestoval velký okruh Jižní Afrikou a loni jsem procestoval Střední Ameriku. Je to zvláštní,sever Evropy jsem nenavštívil a rozhodnutí padlo opět na toto netradiční cestování hotelbusem a cestopis z této cesty předkládám.

Středa 8 .8 .2018 - první den

Odjezd z Prahy na třítýdenní cestu Karélií byl před polednem. Naši řidiči Pavel Kratochvíl – Krtek a Jarda jsou také našími průvodci. Hotelbus – upravený autobus IVECO je zaplněn celou svojí kapacitou, tedy 20 osobami. Po celou dobu bude naším dopravním prostředkem, kde budeme sedět a pozorovat místa, kterými projíždíme, spát v uzavřených kójích  i  stravovat se – snídaně obědy i večeře, což je veliká výhoda tohoto cestování. Hotelbus – rotel má mnoho zvláštností,  v přední části jsou sedadla obou řidičů a dále  20 sedadel pro cestující, které mají sklopné stolky pro jídlo, nad sedadly po schůdcích jsou oddělené prostory pro spaní, ale i v další části jsou jednotlivé kóje pro spaní Všechny tyto spací prostory jsou oddělené, takže existuje částečné soukromí. Já spal v zadním prostoru. Kuchyně, lednice a sklad potravin je ve střední části stejně jako chemické WC. Osvětlení všech prostor je ledkové, jsou zde zásuvky pro nabíjení kamer a fotopřístrojů, odkládací poličky a prostor pro zavazadlo apod. Každá kóje má větrací a pozorovací okénko.

 První zastávka byla v Drážďanech, druhá v hlavním městě Německa Berlíně a jeli jsme německou pustou krajinou Pomořanska, která kdysi patřila Polsku až  do přístavu Rozstok, kde se celý hotelbus nalodil na trajekt do Dánska. Vlastně tento první den byl hlavně o překonání vzdálenosti mezi Českými Budějovicemi a Dánskem. Spali jsme na benzínce nedaleko Kodaně. Dnes jsme najeli snad 1000 km a jistě celá trasa bude měřit asi 9000 km.

Čtvrtek 9. 8. 2018 – 2. den

Snidaně máme v 7 hodin, koukneme letmo na Kodaň, která se mi líbí a dalším trajektem se dostáváme do měst jižního Švédska Jönköpingu, Nörrköpingu .Tato města jsou pěkná, čistá,starobylá a je zde jistě velmi dobré bydlení. Oproti České republice, kde je horko,  se ochladilo, je zde příjemné počasí. Tentokrát spíme v kempu, kde se můžeme i osprchovat.

Konečně byl a první příležitost si sednout v kempu na sedačky a připít si na zdar expedice Jelcinem a popovídat si o dalším postupu v poznávání  Skandinávie.

Pátek 10. 8. 2018- 3. den

V brzkém ránu v kempu byla veliká bouřka s blesky a silným pršením. Prádlo, které jsme si rozvěsili na plot, bylo mokré. Ráno při snídani už neprší a můžeme se pohybovat směrem do Stockholmu.

Projdeme si hlavní turisticky známá místa a muzeum hlavního města Švédského království Stockholmu. Velikým zážitkem pro mne bylo muzeum „vikinské lodi“ , která se kdysi hned potopila při jejim dokončení a byla nyní vyzdvižena. Krásná procházka byla kolem stockholmské zátoky s návštěvou krásných kostelů. Večer jsme se nalodili na veliký trajekt, kde jsme byli ubytováni v kajutách lodi po 4 osobách  ve spodních prostorách pod ponornou částí lodi a dlouho někteří si prohlíželi luxus na lodi. Pro mne osobně to nebyla až taková novina, protože jsem v dřívějším období na podobných obrovských lodích celkem prožil 9 měsíců na cestách kolem světa.

Sobota 11. 8. 2018- 4. den

Ráno při kvalitní a bohaté snídani na lodi, kdy si každý mohl vzít cokoli z masa, ovoce, zeleniny a ostatních příloh a jakékoli množství….. V 8 hodin jsme přikotvili ve finském městě Turku. Počasí od rána je slunečné, nikdo se neztratil jak na lodi tak při odjíždění hotelbusu. Do hlavního města Finska jedeme asi 3 hodiny. Helsinky jsou pěkné město, chtěli jsme nakoupit nějaké upomínkové předměty na místním tržišti i v kamenných obchodech, ale je zde draho, navíc kvalita věcí zde prodávané se mi příliš nelíbila.

Odpoledne jedeme dál na sever a máme možnost kouknout na město Lahti – středisko zimních sportů. Obdivujeme krásně udržované sportoviště s fotbalovým stadionem, kde právě pokládali na 400 metrový ovál novou tartanovou dráhu. Ale největší pozornost budí 3 skokanské můstky , z nichž jeden je ten mamutí, který skokanovi umožní lety i přes 200 metrů. Na rozjezdovou věž mamutího můstku za 6 eur se dá dostat výtahem a rozhled z výšky je přímo famózní. Také Lahti je překrásné město, které se mohutně opravuje a příjemně nás překvapilo. Na místním městském jezeru byla krásná fontána podbarvená hudbou, celé Lahti bylo město velmi zážitkové a nevšední. Spíme v pěkném kempu.

Neděle 12. 8. 2018- 5. den

Ráno odjezd z kempu do města Jyväskylä vzdáleného asi 200 km, krátká poznávací prohlídka tohoto města, které je centrem jezerní oblasti, po prohlídce oběd,  jízda snad 400 km na sever a už jsme v Karélii. Ještě máme zastávku v muzeu nejznámějšího finského areálu. Expozice uvnitř tradiční finské kultury a venkovní expozice finských dřívějších tradičních vesnických obydlí .

Znatelně se ochladilo, zesílil vítr, spíme v kempu na břehu rozbouřeného moře s vlnami Botického zálivu, kam jsme přijeli unaveni po 8 hodině večerní. Vlastně každý den máme nachozenou vzdálenost 8 – 10 km, tedy únava i když neřídíme hotelbus jako řidiči je i u nás dost značná.

Pondělí 13. 8. 2018- 6. den

Ráno po snídani za drobného deště už před 7 hodinou ranní odjíždíme opět na sever. Krajinase po několik dní nemění, množství lesů, borovice, břízy, občas hospodářské stavení,  poměrně kvalitní silnice. Na jedné zastávce u benzinky jsme překvapeni výstavkou snad 500 zvonů nejrůznější velikosti, kterému vévodí zlatý veliký zvon u silnice. Se zájmem jsem prohlížel obří kameny, zřejmě z místních nálezů, je prostě zde unikátní kolekce geologických skvostů. Už dopoledne přijíždíme do Rovaniemi, městečka na polárním kruhu, kde má domov „Santa Claus“. Všichni jsme se fotografovali na čáře polárního kruhu, každému smrtelníkovi se to nepodaří.Za dalších 200 km nás čekalo městečko u posvátného jezera Laponců. . Zde  v muzeu ARKTIUM jsme se podívali na film o polární záři. . Asi půlhodinový film byl famózní. Nikdy jsem takovou krásu neviděl. Muzeum je právě 20 let staré a je opravdu velmi dobře graficky moderně koncipováno.V noci pršelo a je poměrně zima a stále světlo a žádná tma.

Úterý 14. 8. 2018 – 7. den první týden

Zde mají naši řidiči den volna, končíme první týden a zbývají nám ještě 2 týdny. Už jsme ujeli přes 3000 km,  jsme u velikého jezera a čeká nás trek do pusté a krásné severské laponské přírody.Kemp je poloprázdný i když jsou stále prázdniny. Ráno je bez deště a dá se očekávat, že pršet nebude a je to mnohem lepší, než, kdyby bylo horko s pálivým sluncem nad hlavou. Trek jsme zvládli asi 15 km. Stále vzpomínám na film o polární záři, ovšem nebylo možné ho filmovat ani fotit. O polární záři jsem toho mnoho nevěděl, ale spolucestující Martin, který pracuje na hvězdárně , ví velmi mnoho, ale zde jen krátce. Polární záře vzniká hlavně v blízkosti zemských pólů, kde je mnohem větší přitažlivost zemská jak jinde na zeměkouli. Jde o chemický jev a má to souvislost i s výboji v atmosféře. Jde o chemickou reakci za předpokladu polárního větru a jistého slunečního záření. Dokonce za určitých podmínek polární záře může vzniknout i u nás.Zde za polárním kruhem je v této době asi 20 hodin denně světlo , potom se setmí, ale pravá tmavá noc tady prakticky není. V Ivalu u jezera  Inari jsme 2 dny a trošku jsme se poohlédli po suvenýrech. Zdá se mi ale, že ceny jsou snad 10 krát dražší jako u nás.

Středa 15. 8. 2018 – 8. den

Ráno je chladivé, v kempu byl hotelbusl zaparkovaný 2 noci, večer jsme koukali na staré osvědčené klasické české filmy - Obecná škola a Jak vytrhnout  velrybě stoličku. Dnes odjíždíme a čeká nás přechod do Norska, vlastně je to navíc stát, kde jsem ještě nebyl. I když pojedeme přes Norsko jen asi 50 km, Krtek tuhle variantu zvolil, protože do Ruska odtud je to příznivější. Hodinu a půl nám trval čas na přechodu mezi Norskem a Ruskem. Do Ruska musíme mít vstupní vízum. Jedeme do města hrdina Vlastenecké války – Murmansk. Město je na březích Barensova moře. Už z dálky vidíme obrovskou sochu Aljoši, který společně s muzeem připomíná oběti místních za 2. světové válce a padlých námořníků, dokonce jsme navštívili i památník obětí po z atomové ponorky Kursk, kterých bylo snad celá stovka a se jmény zahynulých je tam umístěna titanová příď ponorky. Poprve jsme shlédli v Rusku pravoslavné nádherné kostely se zlatými báněmi. Tentokrát jsme byli ubytováni v nových chatkách pro 3 osoby.

Čtvrtek 16. 8. 2018 – 9. den

Noc za polárním kruhem prakticky není žádná,  snad o půl 12. do půl 2., jinak je stále světlá obloha, ale tady je také polární noc, která má stejnou obrácenou polohu a to už si moc nedovedu ani představit, tady žít a pracovat, pro náš životní styl a návyk taková změna. Rusko mě překvapilo kvalitními silnicemi i pořádkem, v Murmansku jsme v obchodech viděli bohatý sortiment zboží a oproti nám a hlavně severským zemím,které jsme navštívili,je zde mnohem levněji. V poledne asi na jednu hodinu jsme navštívili  atomový ledoborec Lenin, který byl vyroben v r. 1959 a v provozu byl více jak 30 let a už 7 let je muzeem. Prohlídka za 500 rublů byla výborná, posádku tvořilo asi 160 námořníků, jedna náplň uranu vystačila k provozu 4-6 let, ledoborec byl asi 10 x na severním pólu a vesměs zajišťoval provoz severním ledovým oceánem po přístavech na severu Ruska. Viděli jsme i oba atomové reaktory, překvapilo mě luxusní vnitřní vybavení, viděli jsme kapitánský můstek, jídelnu  i ubytovací prostory. V Rusku mají  5 atomových ledoborců, několik atomových ponorek a jednu námořní nákladní loď.

Vydáváme se z Murmanska jižním směrem, opět jsme překročili polární kruh a jeli jsme asi 600 km deset hodin, viděli jsme rozsáhlou opravu silnice asi v délce 100 km a byli jsme překvapeni, že na ní pracují i v noci. V noci  jsme dorazili k Soloveckým ostrovům a využili vykoupání v pronajatých 2 hotelových pokojích.

Pátek 17. 8. 2018 – 10. den

Dnešním dnem budeme končit polovinu našeho severního dobrodružství. Ráno v 8 hodin plujeme osobní lodí pro asi 200 lidí 2 hodiny na Solovecké ostrovy. Průvodce Vladimír nás vozí po ostrově, kde byl sovětský gulag, který zde byl do roku 1938 ale i ve 2.světové válce.  Vězni pracovali na výstavbě pravoslavného kostela, který má 2 patra a sloužil i jako ubytovna, pracovali i na výstavbě železnice, která byla později zlikvidována. Je zde i solovecký Kreml, který se také dostal do sovětského tisku. Tento ostrov s mnoha památkami nemá silnice, jsou tu  jen štěrkové cesty a průvodci zde jezdí velkou rychlostí. Na ostrově jsou vzájemně propojená veliká jezera. Sloužila k prví elektrifikaci. Práce na opravách soloveckém Kremlu je velmi rozsáhlá, není až tak kvalitní a dokonalá spíše symbolická. I když jsme se pohybovali vesměs po ostrově v autě i tak jsme nachodili kolem 12 km panenskou tundrou a městečkem s klášterem

Sobota  18. 8. 2018 – 11. den

Vrátili jsme se z ostrova a spali jsme na benzince, kde jsou záchody a někde i sprcha. Prostě v hotelbusu s hygienou je to tak, že to není žádný luxusní pokoj s koupelnou jako v hotelu. Po snídani odjíždíme snad 500 km do Petrozavodsku, které je hlavním městem Karelské republiky a byl a je i v současnosti významným průmyslovým městem Ruska. Toto hezké město je na břehu Oněžského jezera, centrem je Leninovo náměstí se sochou Lenina v nadživotní velikosti. Ale i sousední ulice mají jména Marxe, Englse i Andropova. Prošli jsme hlavní park. Viděli jsme i svatby 2 párů, vlastně je to v Rusku tradiční, že novomanželé chodí po centru města, zde jsme navštívili krásný pravoslavný kostel a několik obchodů a hospůdek, všude sortiment zboží je veliký, prodává se léčivý šungit i jantar. Výrobky ze šungitu i jantaru jsou vkusné, některé šperkařsky vyrobené, jiné ze šungitového prachu odlité, jantarem se zdobí obrazy, prostě upomínkové předměty jsou  ve velikém množství, včetně malovaných matriošek. Oblečení Rusů je moderní a vkusné. Mnohé z bytových domů jsou ve špatném stavu, hlavně fasády bytovek z doby Sovětského svazu, jiné šedivé bez výrazných barev a zdá se mi, že mnohé jsou v lepším stavu, než jsme viděli ve Finsku.Dnes jsme spali v luxusním hotelu co se týče interieru, zvenčí to byla budova omšelá, nehezká. Prostě většina domů zvenčí je podobná. Zřejmě záleží na kulturnosti národa a jeho prioritách, jistě je rozdíl mezi námi,Rusy, Němci atd…. Že město bylo už za carského Ruska strojírenským městem, svědčí výstavka litinového obrovského zboží v jednom z parků.

Neděle 19. 8. 2018 – 12. den

Petrozavodsk a Kiži. Ráno jsme snídali až k 9 hodině, pak jeli k přístavišti na Oněžském jezeře a odtud rychlolodí na ostrov Kiži. Ostrov Kiži je asi 5 km dlouhý a 0,5-1km široký a na něm vystavěn úžasný dřevěný skanzen asi s 50 budovami, vévodí tomu  pravoslavná svatyně, která je v rekonstrukci, viděli jsme tradiční obydlí stavitelů lodí a různých řemesel, rybářská stavení,  dřevěné domy i  s kostelem, větrným mlýnem, pro turisty jsou předváděny tamními obyvateli v dobových kostýmech tradice, někteří provádí řezbářské, umění, mnozí zde vyrábějí upomínkové předměty, někteří je malují, hraje zde tradiční ruská hudba a lidé tančí.. Prostě živoucí skanzen a moc se mi tu líbilo. Prohlídka trvala asi 4 hodiny, krásný zážitek umocnilo i to, že návštěvníkům byla nabízená čerstvá jablka, která byla volně k dispozici. Stejnou lodí pro asi 300 osob rychlostí asi 50 km v hodině  jsme se vrátili do Petrozavodsku. Cestou z přístavu jsme popvé ochutnali kvas, který se prodával ze sudu na ulici.

Pondělí 20. 8. 2018 – 13. den

Celé odpoledne a celou noc pršelo. Na benzince jsme spali 185 km před Petěrburkem. Ráno svítí sluníčko a těšíme se na další dobrodružství. Po cestě před  Petrohradem jsme mimo program jeli k Ladožskému jezeru, z kterého právě tam vytéká obrovská řeka Něva. Vlastně zde ve 20-30 letech 20. století vznikala veliká severní vodní plavební cesta, která jistě stála mnoho a mnoho úsilí, peněz i lidských životů. Ráno pokračujeme v prohlídce Petrodvorců a jsme tam až do večera. Za 900 rublů můžeme prohlížet nádherné pozlacené sochy, úžasné vodotrysky, vše je koncipováno zcela osově naproti krásného paláce v šířce asi 400 metrů a 400 metrů dlouhého svahu s pokračováním v délce 600 metrů odvodem vody až k jezeru nebo řece Něvě. Zde jsou také pro návštěvníky připraveny k dopravě rychlolodě. Asi 3 hodiny se dalo koukat na neskutečnou krásu, i v přilehlých parcích bylo na co koukat, různé vodotrysky, vodní atrakce. K večeru začalo drobně pršet a toto trvalo i v noci. Byl to velký zážitek a jistě i v dalších dnech bude se na co kouzelného dívat.

Úterý 21. 8. 2018 – 14. den  - druhý týden

Dnes končíme druhý týden a jen třetina pobytu nám schází k dokončení zatím nádherné severní ságy. V noci pršelo a ráno bylo bez deště, ale poměrně zima se silným větrem. Vítr však žene těžké mraky dál na sever a snad i dnešek se vydaří. Dobré počasí je předpokladem pro vnímání krás člověkem, kvalitnější fotky i video. Dnes jedeme do Petrohradu ne hotelbusem, ale místními taxíky. Jedeme ke katedrále Svatého Izáka, který se svojí zlatou kopulí je vidět v asi 5 milionovém městě, které je hlavní město významné Leningradské oblasti. Tento kostel byl mimořádně krásně vyzdoben zlatem, nádhernými obrazy, frezkami, prostě výzdobou, která bere dech. Celých 9 hodin jsme měli na to, aby každý z nás uviděl z nádherného města co nejvíce krás. Po městě jsme našlapali podle krokoměru 18 km. Počasí je větrné studené, občas přeháňky. Ochutnal jsem pravý ruský boršč, ruský chleba a ruské kvasnicové pivo.  Nejen počasí bylo vrtkavé a z chození nohy bolely, ale vybila se mi kamera a došly baterie ve foťáku, ale podařilo se zde hned nakoupit nové, takže fotky jsou a o nic jsem v zásadě nepřišel. Přišel jsem i k pověstné Auroře, která slouží jako muzeum, ale dnes bylo zavřeno, tak jsem se musel spokojit s fotkami pohledu zvenčí. Při závěru návštěvního dne silně pršelo a vítr zesílil, přesto náladu a krásné prožitky neovlivnil.

Středa 22. 8. 2018 – 15. den

Máme na prohlíídku Petrohradu ještě jeden den. Ráno v 6 hodin už nebyly žádné černé mraky, sluníčko svítilo a je teplo. Od rána jsme stáli v Petrodvorcích 3 hodiny ve frontě na vstupenky na jantarovou komnatu. Mezi čekáním  se naše hotelbusová skupina střídala v prohlížení nádherného zámeckého parku. Včera z časových důvodů jsem nezvládl návštěvu Ermitráže či Zimního paláce. Jantarová komnata je nádherná, nesmí se tam fotit či filmovat, ale ostatní je také krásné a snad to bude vidět i na fotkách. Jantarovou komnatu jsem si fotku koupil a je i na ní moc krásná a neobvyklá. Po prohlídce krásného zlatem zdobeného paláce jsme odjeli taxíky zase do města a tam zakoupili na víc jak hodinu plavbu po řece Něvě a přilehlých kanálech. I toto bylo perfektní s ruským komentářem. Z lodi je město mnohem působivější, než  když se jede třeba autobusem, památky odspodu vypadají mnohem majestátněji, než když jdete vedle po chodníku.Ještě jsem stačil utratit poslední rubly, protože už zítra pojedeme do Estonska

Čtvrtek 23. 8. 2018 – 16. den

Ráno jedeme k rusko-estonským hranicím. 2 hodiny nám trvalo, kdy jsme prošli pasovou kontrolou a kontrolou také celý hotelbus. Za další 3 hodiny jsme v hlavním měste Estonska Tallinu, opět fouká studený vítr , ale neprší, což je velmi dobré pro naše poznávání. Hned z počátku jsme navštívili památník obětem potopení trajektu Estonia z r. 1996, kdy  z 950 lidí na palubě se zachránilo pouze 100 osob a utopilo se asi 500 lidí ze Švédska. Město bylo k procházce příjemné. Zde jsme se dozvěděli, že v září 2018 navštíví Estonsko a Litvu Papež František a město a kostely se uklízí a na tuto slávu se město připravuje. Město je poměrně malé a 3 hodiny byly dostačující.

Pátek 24. 8. 2018 – 17. den

Dnes máme k dispozici návštěvu Lotyšska a hlavního města Rigy. Riga je starobylejší město jak Tallin. V centro města se chodí špatně po kočičích hlavách, tedy po kostkách, které nejsou příliš rovné. Navštívili jsme katedrálu, která má varhany snad s tisíci píšťalami, v poledne na radnici hrála příjemná zvonkohra. Byli jsme na staré radnici, vnitřek je jako na  luxusním zámku  s krásnou výzdobou, malbami, obrazy.  Další památka, kostel byl za 2.svět.války zcela zničen, dnes opraven a na vyhlídkovou věž se dá dostat výtahem a shlédnout celé malé město odtud. Koukli jsme také na veliký trh, který nabízí ryby, kaviár, maso, zeleninu, ovoce, ochutnal jsem hrozny a kvas, který zde je velmi oblíben.

Překračujeme hranice z Lotyšska do Litvy posledního státu z pobaltských států, které předtím byli součástí SSSR. Mimo program jsme jeli k návštěvě „Křížové hory“. Pro mne osobně to byla „třešnička na dortu“. Je to novodobá zvláštnost Litvy, kdy na poměrně malém kopečku je postavená krásná křížová cesta a toto místo je novodobým poutním místem. Je navštěvovaná velikým množstvím lidí a poutníků, zvláště o velikonočních svátcích. I sem,  do Litvy,  přijede v září papež František a předpokládám, že se sem také podívá. Obrovské množství, snad statisíce, snad milion křížů všech velikostí vesměs dřevěných zde je, zavěšené jsou růžence, na velkých křížích malé kříže, prostě lidé chtějí poprosit a zde se pomodlit.

Až v noci jsme dojeli do hlavního města Litvy do Vilniusu a přespali v krásném kempu a byla to snad poslední možnost se vysprchovat před dalšími dny, kdy pojedeme domů. Sice drobně pršelo, ale i tak pro nás je od počátku počasí velmi příjemné.

Sobota 25. 8. 2018 – 18. den

Vilnius nás přivítal zamračeným ránem, byla mlha, že ani vyhlídkovou věž jsme neviděli. Nicméně jsme 3 hodiny procházeli nádherným městem a nekapla ani kapička deště. Viděli jsme množství kostelů, krásných historických budov, obchodů. Velmi se mi zde líbilo. Navštívili jsme kostel, kde pod sklem jsou ostatky 3 svatých mnichů. Město se mi zdá ze tří pobaltských zemí nejkrásnější.

Navštívili jsme také UŽOPIO – v části Vilniusu je recesetická republika umělců a mají asi ve 20 jazycích přeloženu jejich ústavu s 38 body programu, čeština či slovenština zde ovšem chybí.

Podle mého názoru Litva z pohledu Čecha je nejvíce z pobaltských států podobná naší zemi – České republice. Lidé na vesnicích bydlí v rodinných domech, ve městě jsou opravenější bytové domy, jsou zde vidět pastviny i prosperující zemědělství. Silnice jsou kvalitní.

Jedeme na hranice s Polskem, zpočátku v Polsku silnice, dál už před Varšavou kvalitní dálnice. Před Varšavou asi 100 km se jede místo po dálnici, ktrá se opravuje po silnicích za velkého provozu. Počasí není příznivé,ochladilo se a prší, nic dobrého hlavně pro řidiče.

Neděle 26. 8. 2018 a Pondělí 27.8.2018 – 19. a 20. den

Dnes nás čeká poslední ze zastávek na prozkoumání historie a současnosti města, které prakticky bylo po 2.světové válce zcela zničené a  staré město a její centrum obnoveno. Celé dopoledne jsme chodili po památkách starého města, navštívili jsme snad 10 kostelů v kterých byly slouženy mše svaté. I když drobně pršelo, památky se mi líbily a z Varšavy, kde jsem nikdy také nebyl, mám velké vzpomínky.

A poslední dny už byly ve znamení přesunu s hotelbusem do Prahy a dále do Českých Budějovic a můj odjezd domů

Ještě si dovolím závěrečné hodnocení :

Německo – viděli jsme jen okolí naší trasy od Drážďan přes Berlín do Roztoku

Dánsko -  zde jsem poprvé a zde na mne dýchla severní skandinávská atmosféra, která se u mne držela po celou dobu našeho putování

Švédsko – veliký zážitek ze Stockholmu ale i z krátkých dvou zastávek z jižního Švédska

Finsko – zde jsme strávili nejvíce přejezdů a viděli velmi mnoho nejen z Helsinek, ale i Lahti Ivalu a Rovaniemi

Norsko – zde jsme najeli nejméně kilometrů a podobné to bylo jako ve Finsku za polárním kruhem

Rusko – veliký zážitek ve všech našich zastávkách. Murmansk- Aljoša, památník Kursk, ledoborec Lenin. Solovecké ostrovy, Petrozavodsk a ostrov Kiži, Petrohrad- úžasné město plné památek, škoda, že jsme nenavštívili Ermitáž, Zimní palác, překrásný byl Petrodvorec a  Carskoje selo

Estonsko -  Tallin velmi zajímavý

Lotyšsko – krásné hlavní město Riga

Litva – hora křížů obrovský zážitek a krásný a milý Vilnius

Polsko – velké překvapení z renovace středu města

Hotelbus – příjemná,dá se říci dokonalá posádka v čele s Krtkem a celá společnost spolucestovatelů

SPLNIL JSEM SI OSOBNĚ SVŮJ DALŠÍ SEN, JSEM NAPLNĚN ZÁŽITKY A BUDU NA TUTO SEVERSKOU SÁGU POŘÁDANOU PANGEEM DLOUHO VZPOMÍNAT – NAVŠTÍVIL JSEM 111 ZEMÍ SVĚTA, KAŽDÁ  Z TĚCHTO NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ JE NĚČÍM VYJIMEČNÁ A  ZAJÍMAVÁ