Druhá plavba kolem světa – den devadesátý osmý

14.týden, do konce zbývá 29 dnů

Středa 13.4.2016 - 14.týden

Trasa: Chochin, Indie

Zajímavosti z Wikipedie:

Starobylé město,které je nejžhavějším turistickým místem v Kérale. Rozprostírá se na ostrovech a předhoří na úžasném místě mezi Arabským mořem a vnitrozemskými kanály. Město je také jedním z mála míst v Kérale, kde můžete vidět tradiční tanec Kathákali, buď v jednom ze speciálních turistických divadel nebo v autentičtějším provedení v místním chrámu.

Náš poznatek z dnešního dne :

Ráno jsme připluli do druhé indické zastávky, přístavního města Kochinu. První pohled na město z lodi nasvědčoval, že půjde o zcela jiné město, jak před dvěma dny. Měli jsme zakoupený výlet a v 9 hodin jsme vyrazili. Autobus nás zavezl nejdříve do malého přístaviště, odkud jsme loďkou pluli okruh do starého Cochinu, který v minulosti hrál velkou roli v dějinách Indie. Nejprve portugalští kolonizátoři, po nich holandští a angličtí zde vytvořili centrum dalších výpadů do centrální Indie. Měli zde postavené domy, z nichž se některé zachovaly, jsou zrekonstruované a jsou v nich většinou hotely. Kolonizátoři také přinesli vliv na náboženství. Byli jsme v portugalském katolickém muzeu, kde je i budova biskupství. Na břehu jsme viděli 400 let starou rybářskou techniku – tzv. čínské sítě, kdy rybářská síť o rozměru asi deset krát deset metrů se ponoří do vody a důmyslným pákovým mechanismem za použití kamenů jako protizávaží a síly několika párů lidských rukou se každých 15 minut vytahuje. Těchto sítí bylo na obou březích asi 40, ale jak jsme si stačili všimnou, velké úlovky tam nebyly. Nutno dodat, že moře a celé pobřeží je velmi špinavé, zaneřáděné odpadky stejně vypadá i okolí mnohých domů. Poté jsme jsme dostali občerstvení ve velmi pěkném starém hotelu, kde jsme obdivovali důmyslnost ovívacích systémů. Toto spočívalo v jednoduchém umístění plachty na ráhno visící nad stolem, které se rozhoupávalo pomocí lanka vedeného přes kladku a způsobovalo příjemný ochlazovací pohyb vzduchu pro všechny hosty sedící u stolu. Navštívili jsme také katolický kostel, zvenku jsme si prohlédli i pevnost a židovskou synagogu.

Další naše zastávka byla v židovské části města, kde v malých domcích žilo tisíce židů, po jejich odchodu do Izraele v minulém století zde bydlí jen 4 rodiny. Nyní tyto uličky slouží   jako obchůdky s turistickým zbožím, protože nedaleko se nachází hojně navštěvované muzeum. Zde měl palác maharadža, byl zde vždy korunován, ale nikdy zde nežil. Poslední maharadža v roce 1964 daroval tuto budovu k muzejním účelům. Jsou zde zajímavé exponáty, jako nosítka, která byla odlišná pro muže a ženy, nově restaurované nástěnné malby s náboženskou tématikou, krásné dřevěné původní stropy z 16. století, zbraně maharadžů a rodinné fotografie a velké obrazy. Zvenčí se jedná o jednoduchou starou ošumělou budovu, ukrytou v běžné zástavbě, expozice jsou v prvním poschodí. Uvnitř se nesmělo fotografovat.

Prohlédli jsme si asi 15 místností, z nichž pro nás nejzajímavější byly právě obrazy těchto panovníků ve svátečních oděvech, zlatá koruna a také fotografie jejich žen a dětí. Zájezd byl velmi dobře organizován, naše průvodkyně byla mladá, ale velmi schopná, dobře anglicky mluvící Indka. Kromě jiných zajímavostí jsme se dozvěděli, že právě v Kočinu nejsou žádné chudinské slumy, jak je tomu v jiných velkých indických městech. Tržiště ve městě i stánky u naší lodi prodávají nejrůznější sortiment oblečení, šály, šperky a suvenýry ze dřeva a kovu, ale také indické koření a čaje. Vyjimkou nejsou obchůdky s nejrůznějšími starožitnostmi. Indie na nás zapůsobila poměrně neupraveným a zašpiněným dojmem a také vlhké horké počasí bylo pro nás nezvyklé.