Druhá plavba kolem světa – den sedmdesátý druhý

11.týden, do konce zbývá 55 dnů

Pátek 18.3.2016  - 11.týden

Trasa: Kagoshima, Japonsko

Zajímavosti z Wikipedie : Japonsko 2. část. Tradiční Japonsko

Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v  7. století př. n. l. původním císařem Jimmu. Během 5. a 6. století bylo zavedeno čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců).

Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli „období válčících států“. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako „Jeddo“), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město).

Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.

Moderní dějiny. I po vybudování několika podmořských tunelů a rozmachu letecké dopravy mají trajekty velký podíl na přepravě mezi japonskými ostrovy

Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po Válce Bošin v letech 1867 – 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a polovinu Sachalinu a později v roce 1910 okupovalo Koreu.

Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin (ropy, kaučuku, barevných kovů, atd.), které muselo dovážet. Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii. Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve francouzské Indočíně (6. července 1941) bylo na Japonsko uvaleno embargo a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách. V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v  Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení se Spojenci dostali až k japonským ostrovům. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15. srpna 1945.

Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů.

Geografie. Japonsko leží na východním okraji asijského kontinentu. Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největší ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó (北海道), Honšú (本州, největší ostrov), Šikoku (四国), a Kjúšú (九州). K  těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v  bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např. Okinawa. Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km.

Japonsko je země z velké části hornatá. Nejvyšší horou je Fudži (3776 m), další nejvyšší hory jsou uvedeny v seznamu japonských třítisícovek, nejprominentnější hory jsou v seznamu japonských ultras. Lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí. Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je, co se týče hustoty zalidnění, 30. na světě.

Slabá zemětřesení jsou častá, protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek. Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami. Poslední velká zemětřesení byla v  letech 1923 (Velké zemětřesení v Kantó, 8,3 stupně), 1995 (Zemětřesení v Kóbe, 7,2 stupně), 2004 (oblast Čúecu, 6,9 stupně) a 2011 (Zemětřesení a tsunami v Tóhoku, 8,9 stupně), které pravděpodobně připravilo největší katastrofu od 2. světové války. Počet mrtvých se odhaduje až na 11 000 a čtvrt miliónu lidí připravily živly o domov.

Podnebí Japonska je oceánické, vlhké a monzunové, ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší. Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května, na ostrově Honšú pak uprostřed června, kde trvá cca 6 týdnů. Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny.

Kagošima (japonsky: 鹿児島市; Kagošima-ši) je hlavní město prefektury Kagošima na jihozápadním cípu ostrova Kjúšú v Japonsku. Díky své poloze na poloostrově Sacuma u Kagošimské zátoky (kaldera Aira), teplému podnebí a velké sopce Sakuradžima je Kagošima přezdívána Japonská Neapol.

K 1. březnu 2008 mělo město 604 759 obyvatel a hustotu osídlení 1 110 ob./km². Celková rozloha města je 547,06 km².

Historie. Roku 1549 přijel do Kagošimy španělský misionář František Xaverský a byl přátelsky uvítán.

V roce 1863 byla Kagošima bombardována britským královským námořnictvem jako odplata Sacumskému vládci za vraždu Charlese Richardsona na cestě Tókaidó.

Město bylo oficiálně založeno 1. dubna 1889.       

V Kagošimě se roku 1848 narodil slavný japonský admirál Heihačiró Tógó

Náš poznatek z dnešního dne :

Dnešní připlutí do dalšího čínského města Kagoshima proběhlo za deště, který celé dopoledne neustal. K němu se přidal i vítr a tak naše návštěva centra autobusem byla kratší a spojená spíš s prohlídkou budov, obchůdků a výměnou amerických dolarů za japonské jeny. Zjistili jsme, že Japonsko v byrokracii asi nic nepřekoná. Až ve třetí bance byla možnost výměny amerických dolarů za jeny, ale i tam nás poslali až do prvního patra, museli jsme čekat a až jsme se po pár minutách dostali k úředníkovi, nejprve si na čistý papír napsal transakci, potom si rozepsal hodnoty bankovek, které mu dáváme, dlouho si je prohlížel. Vypadal při tom, že je snad ani nikdy neviděl. Potom vzal tiskopis a ukazoval nám, co musíme vyplnit. Například datum muselo být 2016.03.18 a něco zakroužkovat a něco zakřížkovat. Potom přišla na řadu jeho kalkulačka. Zhruba po třech minutách cvakání dospěl k částce, kterou nám napsal na papír a ukázal k souhlasu. Až po přikývnutí chtěl pas, který si opět dlouho prohlížel a listoval v něm. Potom se zeptal, zda si může udělat kopii. Dlouho kopíroval a na růžový plastový tácek připravil jednu bankovku a 7 mincí. Poskládal je na tácku a začal vypisovat několikastránkový propisovací tiskopis a každou kopii nejméně dvakrát maličkým razítkem orazítkoval. Potom vytiskl účet a předložil nám tácek s penězi.

Chtěli jsme menší bankovky, ale on nám řekl, že nemá, že jsou dole automaty na rozměnění.

To se Luďovi nelíbilo a po jeho důrazném nesouhlasu se úředník vydal sehnat někoho, kdo s námi k automatu půjde. Sehnal jiného úředníka, který s námi putoval do přízemí k automatu. Legrační bylo, že se nechtěl ničeho dotýkat, protože jak jsme psali, byly nám odebrány otisky ukazováčků a tak jsme šipky na automatu museli mačkat sami a taky vložit bankovku k výměně. Celá tato transakce trvala půl hodiny a bylo popsáno mnoho listů papíru. Překvapilo nás docela, že po takovém důležitém úředním jednání po nás nechtěli žádný podpis. Ten úředník měl na obličeji bílou roušku, tak jakoby právě dorazil od operace. Ale nás to nepřekvapilo, roušky zde nosí nejméně 30 % lidí. My tedy nechápeme, jak v tom celý den vydrží, my žádný smog necítíme. Včera jsme rozvíjeli humornou teorii, jak se mladí lidé seznamují, jestli taky v rouškách, že je to potom překvápko, když ji večer sundají. Také jsme si všimli, že Japonky, pokud se vydají určitým směrem, tak chvíli pomalu běží, cupitají drobnými krůčky. Některé projevy Japonců se nám zdají legrační, ale ono to bude naopak taky tak. Dozvěděli jsme se v Jižní Korei, že se nám neasiatům říká „dlouhé nosy“, protože oni mají všichni nosánky miniaturní jako malé kuličky. Zde v Japonsku jezdí samozřejmě převážně auta japonských značek, je zde levostranný silniční provoz, používají malá auta hranatého tvaru, takové miniminivany s malými koly, tichým provozem a jistě velmi malou spotřebou. Také nás zaujalo, že domy zde v Japonsku jsou většinou rozházené bez ladu a skladu, vyjimečně tvoří rovné ulice a to zase jsou mezi jednotlivými, i vysokými domy velmi úzké mezírky.

Po návratu na loď jsme se dvakrát zúčastnili sportovních her a malé kroužky Luďa vyhrál, přestože tato disciplina mu loni na cestě kolem světa vůbec nešla, letos dosahuje velkých úspěchů. Po několika „volných“ dnech jsme byli na večeři v restauraci Brittania a v divadle.

Luďa stále statečně zápasí s bolením v krku.