Cestopis úžasné dlouhé plavby kolem celého světa – sedmdesátý první

71.den: 18.3.2015

Středa - 11.týden                      

Trasa:  Melbourne (Austrálie)

Do konce plavby zbývá: 45 dnů

Časové pásmo: +10 hod.

Melbourne je druhé největší město v zemi a počet obyvatel je téměř 4 miliony. V letech 1901 – 1927 bylo hlavním městem Austrálie. Je důležitým ekonomickým a průmyslovým centrem. Město leží na březích řeky Yarra River. Jižní Melbourne je omýván zátokou Port Phillip. Melbourne je často nazýváno australské zahradní město z důvodů četných zahrad a parků. Ty kontrastují s moderní zástavbou mrakodrapů v City of Melbourne, kde na 36 km2 žije 46 000 obyvatel.

Město se rozrůstalo vlivem zlaté horečky a bylo založeno v roce 1835 synem trestance ze Sydney Johnem Batmanem. Místo bylo původně opuštěno, protože zde chyběla pitná voda. Zakladatelé města žili podél řeky, až se nakonec usídlili na místě, kde stojí dnešní město. První lodi zakotvily na místě, kde je přístav Williamstouwn. V té době byl stát Victorie, kde se Melbourne nachází, obydlen kmenem Aborginců - Kulin. Od nich koupil John Batman a John Pascoe Fawkner 240 000 hektarů půdy na výstavbu a založil zde osadu v říjnu 1835. V březnu 1837 bylo toto nově založené město pokřtěno Melbourne na počest tehdejšího  britského ministerského předsedy lorda Williama Lamba, hraběte von Melbourne.

Až do roku 1927 zde sídlil Parlament. V roce 1956 se zde konaly letní olympijské hry, které poprvé proběhly na jižní polokouli. Zajímavé je, že Melbourne má tramvajovou dopravu po městě, která byla před lety v Sydney zrušena a chtějí ji nyní znovu z ekologických důvodů vybudovat.

Luďa zde vzpomíná na zážitky z roku 2001, kdy tady společně s čtyřmi kamarády začal a končil dlouhou cestu Austrálií. Společně projeli zakoupeným mikrobusem Toyota více jak 15 tisíc kilometrů z Melbourne na Alici Springs,  kde viděli červenou skálu Uluru s převýšením 348 m, potom do Darvinu, dále východním směrem k Zlatému pobřeží. Prohlédli si Veliký bariér, některé ostrovy, Sydney, Modré hory, Sněžné hory, vystoupili na nejvyšší horu Mont Kosciusko 2228 m.n.m., jeli do hlavního města Canberry a odtud znovu do státu Victoria. V Maryborough startovali všichni na Mistrovství světa v rýžování zlata a podíleli se i s přípravou tohoto mistrovství a přes Ballarat se znovu navrátili do Melbourne a odletěli zpět do České republiky.

Náš výlet po Melbourne byl velmi pěkný, začal okružní jízdou autobusem po středu města. Průvodce byl Helmut z Německa, který zde žije 40 let. Velmi zajímavě vyprávěl o mnohonárodní společnosti obyvatel, o bytové politice, kdy první Asiaté zakoupili veliké množství bytů ve středu města a stále čekají na zvýšení cen, které se postupem času opravdu šplhají do astronomických částek. Mnohé z bytů jsou stále neobydlené. Výškové budovy se zvláštním způsobem snoubí s prvními luxusními domy ve viktoriánském stylu a starými kostely. Na poměrně malé ploše jsou vystavěny kostely různých církví a tedy i různých stavebních slohů. Město je moderní, čisté a je zde mnoho universit a sportovišť. Studuje a žije zde 170 tisíc studentů a viděli jsme stadion pro 100 tisíc diváků. K vodním sportům je využívána i část řeky Yarra, která je v čistotě vody pátá na světě. Po této řece jsme měli možnost plout v nízkém člunu, jehož konstrukce je přizpůsobena malé výšce mnoha mostů ve městě. Tato plavba byla opravdu kouzelná, měli jsme naprosto jiný pohled na město jako z chodníků. Následovala návštěva muzea s mnoha krásnými expozicemi a exponáty. Zajímavostí je, že vstup je zdarma, zrovna tak jako jízda tramvajemi v centru města. Pro omezení automobilové dopravy se zde dělá maximum, například byl snížen počet jízdních pruhů a doprava autobusy i tramvajemi je mnohem rychlejší. V Sydney v určitých hodinách existují rychlé jízdní pruhy, které však mohou používat pouze vozidla vezoucí nejméně 3 osoby. Škoda, že jsme na takové krásné městě plné památek, parků a příjemných lidí měli vyčleněn jen jeden den. Společná prohlídka města končila po dvanácté hodině, mnozí se vraceli autobusem k lodi, ale my jsme se vydali i s počítačem do infocentra, kde měl být internet. Ten však nefungoval a tak jsme se ještě svezli tramvají a zklamaně se vydali na delší cestu pěšky k lodi. Těsně před cílem našeho putování jsme na jedné obyčejné lavičce v obyčejné ulici měli výborný signál a podařilo se nám v rychlém tempu zaslat  asi 250 fotek a cestopis na internetové stránky.

Večer jsme jen chvíli pobyli v divadle, kde zpěvák Ross zpíval italské písně.