Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

32. DEN, úterý 6. srpna 2013

Dnes nás čeká nejdelší přejezd, asi 930 km a proto odjíždíme už v 5 hodin ráno z kempu do Namibie. Přijíždíme až kolem 20 hodiny, veliká a náročná cesta pro oba řidiče, zastavujeme jen na snídani a oběd a chvilku na vymočení, krajina se až tolik nemění, jen pískový základ, suchá travina, keřový porost. Dokonce jsme dlouhou jízdou západním směrem překročili časové pásmo, že se začalo stmívat o celou hodinu později a červánky na obzoru buše byly poměrně dlouhou dobu. V Zimbabwe na silnicích náklaďáky vážili, v Zambii a Botswaně zase přibyla dezinfekce kol hotelbusu i všech bot nás cestujících a tady v Namibii zase fyzická kontrola vnitřní části našeho hotelu. Skoro celý den jsme víc leželi, jak seděli, po dlouhé době je každý z nás vytřepaný, jako kdybychom se pohybovali po kamenitých cestách. Kolem poledne překračujeme poslední ze sedmi států – Namibii, už dopředu jsme měli vízum, ale odbavení se příliš nezrychlilo, prostě úřední šiml je i tu. Ale odbavovací hala byla oproti jiným překrásná čistá a vyzdobená nádherně provedeným řezbářským dílem plastiky afrických zvířat. Večer jsme dojeli do kempu v těsné blízkosti meteoritu Hoba, na který se zase za 20 namibijských dolarů podíváme ráno.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

31. DEN, pondělí 5. srpna 2013

Okavango je jediná řeka, která deltou teče a ztrácí se v poušti. Velikostně je velmi proměnlivá, po deštivém období, které je v měsíci srpnu a záři, je rozlitá na ploše asi 300 x 300 km. Nyní v období sucha je delta mnohem a mnohem menší, prostě 10 měsíců tady a v celém povodí nepršelo. Buš zde na Okavangu je z jemného šedobéžového písku s keřovým a částečně  palmovým či stromovým porostem a travinami. Dnes jsme spali ve stanu poprvé a naposled na této expedici, bylo docela příjemně. Pocit, že možná kolem nás chodí africká zvířata i šelmy nás nikoho nedeprimovala. Ráno byla snídaně a před sedmou hodinou jsme zase s místními průvodci ve třech skupinách odešli na tříhodinové poznávání. Ano, je to zážitek chodit tiše třeba velmi blízko k 20 žirafám- fotit a filmovat, pozorovat v jejich přirozených životních podmínkách. Po obědě nás čekal odpočinek a během necelé hodiny zase domorodci nacvičeným způsobem provedli uklizení dočasného kempu a uvedení do původního stavu, včetně zahrabání uhlíků z ohně, který hořel od včerejšího dopoledne. Odplutí a cesta do kempu trvalo 3 hodiny a v kempu jsme se těšili na sprchu ze zaprášené cesty. Ano, safari se nám líbilo a jistě každý z nás má silný zážitek.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

30. DEN, neděle 4. srpna 2013

Ráno odjíždíme z kempu Audi v Maunu terénním náklaďákem i s přívěsem, cesta trvala více jak hodinu a půl. Po příjezdu už na nás čekala skupina místních černoušků jak chlapi, tak i ženy u improvizovaného přístavu s asi 25 loděmi, některé dřevěné vydlabané z kmene a některé již modernější sklolaminátové kánoe. Ano, jsme v Botswaně a charakter přírody se oproti Zambii změnil. Přibylo pískové podloží, chová se zde více oslů, krav i kozí. Na tomto přístavišti jsme sledovali sehranost místních lidí, kteří se na Okavangu narodili a po dva dny budou našimi průvodci na safari. Složili všechno zboží z nákladního přívěsu do loděk a také nás 15 Čechů a 1 Slováka. V kánoi jsme byli celkem 2 osoby, 2 veliké zelené pytle, ve kterých, jak jsme později zjistili, byly právě pro tyto převážené osoby spací pytel, deky a povlečení. Sedli jsme si na matraci, která přišla do stanů. Každou kánoi dlouhou dřevěnou tyčí odrážel jeden domorodec. Tedy jsme se vešli do 8 kánoí, další 2 byly s domorodci a dalších 6 kánoí bylo naložených rozličným materiálem - pitnou vodou, ledem, jídlem na dnešek i zítřek, stany, ale také skládacími lavory na mytí rukou, záchodovým prkýnkem, asi 10 petrolejkami, 2 stoly, nádobí, no prostě všechno potřebné. Plavba trvala hodinu a půl a vedla rozvodněnou deltou Okavanga, jejím širokým řečištěm i zarostlými rákosovými porosty buď useknutým, nebo vysokým porostem výšky až 3 metry. My jsme seděli nebo leželi v kánoích a lodník stál vzadu v kánoi a 4 metrovým bidlem se odrážel od dna či od břehů. Všechny kánoe pluly jedna za druhou, na začátku jsme viděli hrochy ve vodě a při doplutí do přístaviště zde Okavango vytvořilo větší jezero. Místní chlapi i ženy, bylo jich asi tolik co nás, během hodiny připravili stany, zapálili oheň, uvařili oběd a vodu na kávu či čaj, provedli výkop na WC a vše ostatní a potřebné. Zručnost byla obdivuhodná. Po obědě byla siesta a v pozdním odpoledni jsme s místními 6 průvodci utvořili 3 skupiny a vyrazili k pochodu za krásami Okavanga a za zvířaty. Abychom viděli zvířata, museli jsme jít jeden za druhým tiše. Ano, viděli jsme žirafy, ptactvo, šelmy lvy a gepardy jsme neviděli, jsou to noční lovci, jsou plaší a ukrývají se. Večeře po západu slunce nám chutnala a při vatře se představili všichni místní - domorodci  programem – tanci a písněmi, ale i my Miloš a Péťa s kytarou a ostatní se zpěvy jsme si zpříjemnili asi do 22 hodin tento večer a získali jsme každý z nás neobvyklý zážitek. Ostatně za zážitky jsme na jih Afriky přece přijeli.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

29. DEN, sobota 3. srpna 2013

Ještě se vrátím ke včerejšímu odpoledni, terénním otevřeným autem, kde při jízdě je obrovská zima, vítr a prach, jsme za několik minut přejeli k řece Chobe, jejího širokého rozvodí s ostrovy - řidič auta byl i řidičem větší hliníkové pramice, kde jsme se všichni z našeho hotelu na kolech vešli a ještě několik míst bylo volných. Pluli jsme kolem břehů a sledovali  zvířata- slony, buvoly, krokodýly, opice, hady, zelenou velikou ještěrku, kormorány, orly, ale nejvíce tam bylo hrochů. Veliký zážitek byl, když skupina slonů včetně slůňat přeplavala řeku na ostrov- vzdálenost snad 150 metrů. Nejdříve plavala slůňata a nakonec dospělé samice. Zážitek jsem měl i z hrochů, kteří na břehu systematicky ukusovali zelenou část břehového porostu, zřejmě i se zeminou a pískem a přitom často otevírali obrovitou tlamu, která by jistě rozkousla člověka na půl. Při západu slunka na obzoru byl i znatelný oblak kouře z vypalování buše. Tři hodiny při neustálém sledování krásy afrických zvířat uběhly velmi rychle, každý pořídil mnoho filmového záznamu a množství hodnotných fotek. Závěrečná plavba zpět trvala jen několik minut, protože loď měla silný motor a řidič se vyžíval v rychloplavbě a poskakování po vlnách předjíždějících lodí. Na řece jsme vlastně pobývali na hranicích Zimbabwe, Zambie, Botswany i Namibie. Toto odpolední a večerní poznávání bylo super. Vydařilo se i večerní zpívání při ohni a kytaře a povídání vtipů i příběhů. A dnes jedeme autobusem se spaním a kuchyní, jeden z nejdelších přejezdů. Pojedeme s přestávkou na oběd, krátké zastavení na toaletu a fotografování jistě více jak 12 hodin do Maun, kde budeme blízko u velmi zajímavé řeky Okavango na dvoudenním safari.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

28. DEN, pátek 2. srpna 2013

Dnes byl budíček velmi brzy, vstávali jsme v 5 hodin a už v 6 hodin jsme seděli v otevřeném terénním autě a jeli do parku Chobé. Ještě za tmy byla vidět lvice, ale dost vzdáleně a světla auta nebyly moc účinné. Takže snímky pořízené za mnoho nestojí, asi jednu hodinu jsme žádné zvířata neviděli, potom některé zvířata se ještě ukázala a na závěr jsme opět viděli lvici, v dálce skupinu hrochů, žirafy a gazely. Popravdě jsem dnes očekával mnohem více, obrovské nadšení jsem nesdílel. Po návratu byla snídaně v kempu a odpoledne v 15 hodin jedeme na vodní safari a tak jak jsme viděli dnes ráno východ slunce, zde uvidíme západ slunce. Vítek nám dnes nad mapou ukázal trasu na posledních 14 dnů, na co se můžeme těšit a co nás čeká a nemine. I nadále je velice složité se spojit s domovem internetem, takže to vypadá, že čtenáři se dočkají tohoto cestopisu až po mém návratu z Afriky.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

27. DEN, čtvrtek 1. srpna 2013

Hned ráno si 5 lidí předplatilo let helikoptérou, chtěl jsem na motorové rogalo, ale všechno bylo plné, takže jsem ušetřil 150 USD, ale neviděl „viktorinky“ s ptačí perspektivy. Dnes ti noví je jedou zhlédnout jak ze Zimbabwské, tak i Zambijské strany a navečer máme už odjet do Botswany. Včera a dnes jsem se pokoušel poučit nové ohledně informací o pobytu v busu- rozkládání, skládání, aby to, čím jsme sami prošli, pro ty nové nebylo tak složité. Dnes jsem byl několikrát v Livingstonu, vyprovodit kamarády na letiště, na nákupech a k focení u Emila Holuba. Ti noví zhlédli Viktoriiny vodopády, já jsem ještě šel na most mezi Zambií a Zimbabwe pěšky, kde se konají seskoky na gumě do 110 metrové prohlubně k vodopádům a je tam zřízena lanová dráha, ale všechny tyto aktivity stojí spoustu dolarů. Večer jsme odjeli směr Botswana, po vyřízení nezbytných formalit jsme překročili hranice a to bez platného víza. Už potmě jsme dojeli k přívozu přes řeku Zambezi a nedaleko odtud je kemp. Zítra nás čeká za 60 dolarů dopoledne 3 hodiny na džípech a odpoledne vodní safari také 3 hodinové.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

26. DEN, středa 31.července 2013

Dnes ve středu jsme v kempu, bylo nutné uklidit, přeskládat zavazadla, umýt okna, připravit se na příchod dalších účastníků. Opět každý z nás dostal v noci svoji dávku jedu od komárů a musel zaplatit vlastní krví. Po této nepříjemné transfúzi nám na pokožce zůstávají pupínky, jako bychom měli pravé či plané neštovice. Dnes celý den je větrno. I u bazénu se studenou vodou, který stejně nikdo nevyužívá.  Jsou tam ze stromů napadané lusky se semeny stromů a úlomky jemných částí naváté větrem. Také kvůli větru dnes celé dopoledne nelétalo rogalo nad vodopády, jen občas vrtulník. V poledne hotelbus odjel pro nové účastníky a po vyřízení potřebných vízových povinností a směně peněz zřejmě někteří pojedou dnes v 16 hodin lodí na západ slunce po Zambezi, tam, kde jsme byli i my předevčírem. Dnes bylo opékání vepřového masa a buřtů a kolem 19 hodiny i přivítání nových účastníků vínem. Poprvé byla kapacita hotelbusu naplněna 15 účastníky + 2řidičů a kuchařů v jednom. Vzájemné představování přerušilo náhlé zhasnutí světel se současným nastartováním agregátů pro výrobu elektriky pro osvětlení. Naší škodou bylo, že agregát byl v těsné blízkosti a nebylo slyšet vlastního slova. Ve 21 hodin agregáty zmlkly a 15 lidí se chystalo si upravit spaní na ploše 8 m x asi 2,5 m. s tím, že 8 lidí se musí vylézt nahoru, kde mají svoje spaní. Další potíž byla přítomnost komárů, my už jsme na ně zvyklí, ale co ti noví? První společné spaní dopadlo docela dobře.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

25. DEN, úterý 30.července 2013

Ráno po snídani a hygieně odjíždíme obhlédnout Viktorínky ze Zambijské strany a máme v plánu zajet do Livingstonu do musea k bystě Emila Holuba, protože letošek je pojat jako rok tohoto významného cestovatele a dobrodruha. Zprávy o tom, že i ze Zambijské strany jsou vodopády také krásné, se potvrdily. Jsou však kratší jak je to od Zimbabwe, ale zato není tolik vodní tříště jako včera. Doufám, že i na videu i fotkách budou zaznamenány opravdu mimořádné zážitky i v barevnosti a s duhou, kterou jsme několikrát dnes viděli. Dnes jsem nakupoval dárky a došel jsem cestou bosý, protože moje sandály byly vyměněny za dřevěnou sošku Afričana. Na oběd byl velmi dobrý bramborový salát se smaženým kuřecím řízkem. Po obědě nás čekal odjezd do Livingstonu, fotili jsme se u nově postavené sochy Emila Holuba a prohlédli jsme si Livingstonovo museum za 5 USD. Odjíždíme do kempu Waterfront  na odpočinek. Zítra budeme mít volnější den a musíme se balit, přátelé Sedláčkovi odlétnou a přiletí noví účastníci na zbývající pokračování expediční cesty.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

24. DEN, pondělí 29.července 2013

Viktoriiny vodopády jsou 1688 m široké a v průměru 100 m vysoké. Každou minutu proteče od 550 do 750 milionů litrů vody. Obrovské tekoucí masy vody jsou rozděleny do jednotlivých vodopádů a nazývají se Ďáblův katarakt, Hlavní vodopád, Podkova, Duhový vodopád a Východní katarakt. Vodopády vytváří největší celistvou stěnu padající vody na světě, vytváří se mlžná duha, vodní tříšť se slunečným svitem. E. Holub v roce 1875 byl autorem první mapy a je také autorem první samostatné publikace o Viktoriiných vodopádech. Vodopády jsou vidět jak ze Zimbabwské, tak i Zambijské strany a každá nabízí jiné pohledy. Hlavním městem této přírodní atrakce je Livingstone v Zambii. Dnes jsme stihli za 30 USD vstup na Zimbabwskou stranu Viktoriiných vodopádů. Procházka byla po celé délce,  to je asi 2 km a na této trase bylo asi 20 vyhlídkových míst na filmování a focení. Měl jsem malou kolizi a to, že jsem se chtěl zhoupnout na lijáně a neodhadl jsem těžiště. Spadl jsem na zadní část a záda a lehce se zranil. Ale takové odření a naražení mě v žádném případě nijak neomezuje v plné aktivitě ve zbývajících dnech. Po prohlídce jsme přejeli po mostě do Zambie a měli jsme štěstí, že nám k vodopádům přibylo i vypalování travin, které se zde na jihu Afriky dost často využívá k zlepšení růstu trávy a keřů.  50 USD stálo vízum do Zambie a zase jsme se na hranici dost zdrželi. Vedle kempu Waterfront jsme si zaplatili plavbu na vyhlídkové lodi po řece Zambezi. Odplutí bylo v 16 hodin, do setmění jsme pozorovali hrochy a krokodýly a potom jsme si vychutnali hlavní zážitek, západ slunce. V průběhu plavby bylo možno konzumovat zdarma alkohol i jídlo, takže jsme toho také využili. Připluli jsme před 19tou  hodinou a vracíme se do našeho hotelu na kolech. Jak spolu hovoříme, potkali jsme Brňačku- učitelku Šárku, která žije dlouhodobě v Kanadě v Calgery. Asi hodinu jsme k potěšení nás všech, ale hlavně Šárky si povídali česky a spokojení jsme usnuli posilněni dnešními dojmy i alkoholem, až nás probudili komáři.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni

23. DEN, neděle 28.července 2013

Dnes v noci už se mi nezdál takový chlad jak včera, sice bylo ráno jen 6 stupňů, dokonce sluníčko už od 7 hodiny prohřívalo celý park. Odjíždíme v 8 hodin, nejdříve do města a potom už k Viktoriiným vodopádům. Délka trasy je 450 km, tedy pojedeme s přestávkami celý den. Bulawayo je druhé největší město Zimbabwe. V dnešním programu by měl být národní park Matobo, ale tento se vynechá, vstup je dost drahý a lze vidět jen rozpraskané kamenité hory, které stejně z dálky uvidíme a zvířata, které tam jsou, jsme již také viděli a ještě v Botswaně či Namibii uvidíme. Bulawayo je vcelku hezké město. Vyrazili jsme na obhlídku středu města s velikým trhem - tedy burzou oblečení a obuvi. Byl mumraj lidí na malém prostoru. Při obhlídce obchodů jsme byli dost překvapeni, že ceny obuvi značky Baťa, který od války zde má své ředitelství, jsou na naše poměry nízké. Platí se americkými dolary. Ale největší zážitek mám i s Honzou, kdy jsme fotili historickou budovu, ale ona to bude asi vládní budova či ministerstvo, načež policista nás chtěl předvést. Nerozuměli jsme mu, nakonec jsem smazal 2 fotky. Budovu a projíždějící policejní auto, Honza jednu a stačilo to. V Zimbabwe je před volbami, všude spousta volebních plakátů. K večeru jsme přijeli k Viktoriiným vodopádům, kemp je velice blízko, ale dobu do setmění jsem věnoval hledání nějakých charakteristických dárků pro blízké doma. Den byl tropický, konečně jeden z teplých dnů.