Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

33. DEN, středa 7. srpna 2013

Včera k večeru jsem pocítil lehkou slabost, jestli je to začínající chřipka nebo jenom únava po dost náročném cestování a poznávání- to se v dalších hodinách uvidí, zatím to zlepšil paralen a tinktura pod jazyk z bylinek. Dnes pozoruji nádherný začínající den, stále je teplo, pořád se pohybujeme v tropickém pásmu, možná i moje slabost je způsobena ztrátou tekutin, znám to i z Austrálie a Jižní Afriky, v tropech není pocit žízně a často se na pitný režim zapomíná a potom přijde rychle a nečekaně problém. Hned ráno se jdeme podívat na meteorit, který má rozměry cca 3 x 3 m. a výšku cca 80cm, váží kolem 50 tun. Dopadl 14. 3. 1955 a při dopadu měl asi o 14 tun více, ale část se roztříštila. Je kovového lesku, nerezaví a i někteří návštěvníci v minulosti na rozích řezali pilkou, aby měli památku a neuvědomí si, že nevratně ničí přírodní zvláštnost. Tento meteorit – kus železa z jiné planety právě při dopadu měl tu nejoptimálnější váhu, kdyby byl menší, tak by se roztříštil na tisíce kousků. Ve svojí sbírce mám několik kousků koupených meteoritů z Maroka, ale hlavně z Číny a dokonce mám tektit, což je hornina z naší planety, která právě při dopadu meteoritu je vymrštěna formou akce –reakce, tuto horninu, která pobude nějakou tu dobu nad Zemí, částečně shoří a dopadne úplně někde jinde. Mimořádnost je v tom, že ji někdo najde a i třeba zjistí, odkud ta hornina pochází. Do města kde potřebujeme vyměnit USD za namibijský dolar v poměru 1: 9,5 k USD a to nebylo daleko, ale výměnou jsme ztratili asi 2 hodiny, koupili  jsme hlavně  vodu na pár dnů zde do pouštní oblasti Namibie. Odpoledne odjíždíme do Etoshy a již se těším na odpolední i noční pozorování zvířat. Dnes jsme také na mapě ukazovali a povídali o plánu poznávání v Namibii. Charakter krajiny během jízdy odpoledne se změnil na hornatý.

Etosha je pěkný kemp, zde jsme obědvali, koukli na hrádek, u hradeb byla v patře vyhlídka, kde je napajedlo - viděl jsem jen v dálce za sebou jako v karavaně pomalu kráčející pakoně.  Hrádek údajně sloužil v minulosti jako obranný bod proti kolonizátorům. Nyní je Etosha park údajně v této roční době vyhledávanou lokalitou k pozorování zvířat. Etosha je veliké území pradávného jezera, geologicky nevím přesný popis, ale byl jsem velmi překvapen střídáním krajinných typů, hornatou krajinu vystřídala v NP (národním parku) úplná rovina s bílou kamenitou konzistencí. Myslel jsem, že je tam přítomna sůl, ale nebyla, je to zřejmě sádrovec nebo křídové podloží. Po NP jsou cesty až do našeho cíle – kempu Halali. Při projíždění se nesmírným způsobem za všemi auty prášilo a na návětrné straně u silnice keřový či stromový porost byl  obalen – oděn do bíla, jako by na nich byla jinovatka, ano zvláštnost, protože to nebyla sůl, jak jsem si původně myslel. Nicméně sůl tady je v pórovitých krystalizovaných kamnech zřejmě v solných lagunách. Po cestě asi v délce 50 km jsme dojeli do kempu uprostřed Etoshy, toto safari trvalo dost dlouho, protože jsme často a na dlouhou dobu zastavovali u napajedel, mimořádně zelenavém porostu i ve vyprahlé části NP, kde byla zvířata. Žirafy, buvoli, sloni byli ve stádech čítajících mnoho desítek kusů, antilopy třeba i ve stovkách, dokonce jsme poprvé spatřili přímorožce. Nejenže jsme fotili a pohyb zaznamenali na videokamery, ale jen tak po dlouhé minuty sledovali pohyb a život zvířat, dokonce bylo možné spatřit při pozorném sledování t kopulaci slonů, zápasy zvířat nebo jen takové poštuchování mezi sebou. Tato expedice je vlastně o zvířatech, o obdivu jejich krásných těl, o mimořádné ladnosti pohybů – prostě safari zde v Africe bez tohoto sledování a studování by člověka nenaplnilo tolika krásnými zážitky. Do parku jsme dojeli až při západu slunce, ještě jsme stihli jít k napajedlu, kde byl slon a nosorožec, dále večeře a sprchování prachu z našich těl a opět sledování zvířat, tentokrát u nasvíceného napajedla. Obrázky a videozáznam jistě nebude nejlepší, ale vydržel jsem sledovat asi 2 hodiny v krásné pozorovatelně „divadlo“, kde hlavní roli hrálo snad 20 hlavé sloní stádo, 3 nosorožci, 3 hyeny a ptactvo. Nejen já, ale i další desítky lidí byly touto krásou přímo unešeni. Ani se nechce spát, ale začal chlad a moje nachlazení chce dodržovat základní pravidla zdraví a proto raději do tepla do spacáku.

Předpokládám, že z plného kempu se našlo jistě i několik návštěvníků, kteří vydrželi přes chladnou noc pozorovat zvířata a třeba zhlédnout i gepardy a lvy, protože tito k napajedlům chodí a loví jen v noci. Stále jsme v tropickém prostředí, pro nás návštěvníky z mírného pásma je nezvyklé se zde pohybovat a prožívat jistě zvláštní a nevšední zážitky. Teploty přes den jsou vysoké a přes noc jsou nízké, rychle se zde rozednívá a stmívá, také se rychle zvyšuje ráno teplota a sluníčko i v tomto „zimním“ období všechno rozpaluje, tak i večer se rychle den mění v noc a teplo střídá nepříjemný chlad.