Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

35. DEN, pátek 9. srpna 2013

Včera jsme až do pozdních hodin jeli do Petrified Fores, mimořádně krásné krajiny a tam před vstupem do „zkamenělého lesu“ jsme zastavili a vyspali se. Ráno jsme se šli podívat, jak si příroda a čas zahrál v této oblasti. Asi před 300 miliony let zde býval les a pravděpodobně sopečný popel nebo vrstva jiného materiálu, který překryl stromy až 40 m dlouhé. Ty bez přítomnosti kyslíku zkameněly. Stejné zkameněliny jsem viděl i na západu USA. Ale nyní stromy, když jsou odkryté a působí na ně voda, horko a chlad, tak se praskají a tím se památka pomalu a jistě znehodnocuje. Welwitschia Mirabilis, která zde roste, je mimořádně vzácná rostlina. Je tropická a roste po tisíce let a vlastně patří mezi nejstarší rostliny na Zemi vůbec. Kořeny dosahují až 6 metrů, roste jen v suchu a Namibie má tuto rostlinu ve státním znaku, tak si této mimořádnosti váží. Tady ve zkamenělém lese se objevují jak samčí, tak i samičí rostliny a liší se vzhledem i květem. Projíždíme mimořádnou krajinou, tentokrát se objevují obrovské balvany naskládané do zajímavých útvarů. Také jedeme kolem nejvyšší hory Namibie.  Na cestě se zastavujeme u kmene Hererů, kde ženy chodí zahaleny do dlouhých pestrobarevných šatů, na hlavě uvázaný šátek s rohy jako důkaz plodnosti. Jaký je to veliký rozdíl od žen kmene Himbů. Jedeme zajímavou krajinou dál do Spitzkoppe, opět dlouhou trasu. Dnes v kempu jsme se do večera pokusili zdolat skalní most, všem se jej podařilo pokořit, každý z nás ještě si do západu slunka vyhlédl nějaký ten výstup.  Spitzkoppe jsou vlastně různě veliké i navzájem propojené či samostatné balvany z načervenalé velkozrnné žuly, někdy i drolící se. Výstup je víceméně snadný v tom, že bota na hrubozrnném povrchu dobře drží a neklouže. Večer bylo grilování u namibijského Matterhornu a noc strávená v kempu mezi horami. Tyto hory vypadají impozantně hlavně z dálky, uvnitř jsou pouze velké balvany.