Tibet

Tibet se z větší části se rozkládá na Tibetské náhorní plošině, jeho tradičním etnikem jsou Tibeťané hovořící tibetským jazykem. Před obsazením vojsky Číny v roce 1959 byl Tibet mezi 1. březnem 1913 a 23. květnem 1951, nezávislým státem. Historický Tibet se skládal ze tří provincií – Amdo, Kham a Ü-Cang (která sama se skládá z regionů Ngari, Ü a Cang, je však někdy uváděna dohromady, jako jedna provincie Ü-Cang) a měl rozlohu okolo 2,5 milionů km². Tibetská kulturní oblast zasahuje i do Bhútánu a do severní Indie – zejména Ladaku, Sikkimu a severní část Arunáčalpradéše (tzv. Jižní Tibet).

Lhasa (tibetsky: lha sa; čínsky: lāsà) je hlavní město Tibetu, v současné době je hlavním městem Tibetské autonomní oblasti Čínské lidové republiky. Lhasa je centrem tibetského buddhismu a do roku 1959 byla sídlem dalajlámů. Lhasa patří mezi nejvýše položená města na světě, její průměrná nadmořská výška je asi 3 650 m n. m. Městem protéká řeka Kyi, levostranný přítok Brahmaputry

Mezi nejvýznamější památky ve Lhase patří palác Potála a Norbulingka, které tvoří součást kulturních památek světového dědictví.

Pátému dalajlámovi Ngawang Lozang Gjamcchovi (1617–1682) se podařilo podrobit si Tibet, ustanovil Lhasu administrativním centrem Tibetské říše. Ve Lhase zahájil stavbu Potály, která byla dokončena několik let po jeho smrti.

Lhasa byla po mnoho staletí „zakázané město“ a její brány byly uzavřeny všem lidem ze Západu. Jelikož se jednalo o významné centrum tibetského buddhismu, téměř polovina obyvatelstva Lhasy byli mniši. Obyvatelstvo Lhasy bylo v roce 1951 odhadováno na 25 000 a dalších 15 000 mnichů v žilo klášterech. Dnes má město okolo 257 tisíc obyvatel, velká část jsou Číňané (Chanové nebo Chuejové).