Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

42. DEN, pátek 16. srpna 2013 – den poslední

Ráno hned před snídaní se balím, dřevěné sošky a alkohol se snažím zabalit tak, aby se následně v letadle nepoškodily, když už vydržely celou cestu se třepat v busu pod sedadlem. Ano, podařilo se, mám 29,5 kg zabaleno a hurá kilometr vzhůru do bazénu. Začalo pršet, nevadí, přece teplá voda je pro mě důležitější než zmoklé vlasy z venkovního bazénu- zase hodinka bahnění v teploučké vodě a opět kilometr v dešti do busu. Před námi je asi 130 km cesty do Kapského města.  Cesta probíhá v dešti a místy jsou i záplavy. Přijíždíme na Waterfront, kde jsme před 6 týdny začali toto africké putování. Utrácím poslední randy, platím útratu v busu, rozloučení s ostatními, kteří budou ještě 3 dny v Kapském městě a odpoledne po obědě poslední kilometry na letiště. Mám s sebou prakticky nepoužívaný slaměný klobouk, který těsně před vchodem na letiště vítr odfoukl v dál, vlastně na protější střechu, nevadí, celá expedice byla výborná a se ztrátami se musí počítat. Večer proběhlo odbavení bez potíží a celou noc let do Dubaje v Emirátech. Po několika hodinách čekání na letišti následuje další let už do Prahy.

Už konečně jsme doma, před Viktoriinými vodopády jsem hodnotil první polovinu expedice, nyní v krátkosti druhou polovinu. Na vodopádech se vyměnilo složení osazenstva v hotelbusu. Při jeho plné kapacitě dochází k jistému zdržení- jídlo se roznáší komplikovaněji, komunikační ulička busu bývá zaplněna, při zastávkách také víc času uteče, jistě těch rozdílů by se našlo víc. Celou druhou polovinu z větší části vyplnila Namibie a na všechny zapůsobila častým střídáním krajinných prvků, které jsou mimořádné kvality. Také zde jsme se dočkali obrovských stád skoro všech afrických zvířat. Bylo poučné i safari v deltě řeky Okavango, líbily se hory Spizkoppe i poslední 2 kaňony. I v druhé polovině jsme měli možnost se osvěžit v termální vodě. Jen silnice zde byly většinou prašné, kostrbaté, ale tohle musí očekávat každý návštěvník, jinak přeprava i při dlouhých přesunech se dala lehce zvládat. Nemám žádných připomínek k přípravě expediční cesty, k posádce hotelbusu, jídlu i celkové organizaci. Mám nafocených asi 2500 fotek a 3 hodiny videozáznamu, které budou společně s tímto deníkem vlastních prožitků základem pro zpracování filmu, fotofilmu i prezentací.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

41. DEN, čtvrtek 15. srpna 2013

Do Citrusdal lázní jsme jeli po asi 400 km od rána až do večera, po cestě docházelo k častému zastavování na focení, protože se krajina změnila na trsy květin kolem silnice. Začíná pomalu jaro, kvítka i příroda se probouzejí a my, co fotíme, se po zvířatech a přírodě dostáváme k focení různobarevných kvítků. Navíc jedna naše účastnice dnes měla narozeniny a další účastnice, květinářka jí uvázala krásnou kytici, kterou si jistě jako upomínku vezme domů a pokusí se ji usušit jako trvalou vzpomínku na narozeniny při ukončení expedice v Africe. Termální lázně jsme navštívili až po večeři a museli jsme při baterce k nim dojít pěšky, protože náš bus tam blíž údajně neprojede. Asi hodinu jsem smýval prach předešlých dní. Poslední noc v hotelbusu proběhla tradičně, stejně jako ty desítky předtím, jen jsem navíc přemýšlel nad balením. Zavazadlo musí mít do 30 kg a já mám mnoho dárků, kamínků, písku, snad to nějak ráno zabalím a ještě se pokusím vykoupat v teplém bazénu.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

40. DEN, středa 14. srpna 2013

Ráno se zdržujeme jen chvíli na hranicích mezi Namibií a Jihoafrickou republikou, rozdělené hraniční řekou Orange. Těch hraničních přechodů máme za celou expedici dost a dost. Dopoledne dojíždíme do Sprinboku, kde bude nákup a výměna peněz- jihoafrických randů.

Dál pokračujeme do Citrusdal, což jsou termální lázně a v kempu, kde jsou termální prameny, se jistě ponoříme do teplých léčivých vod.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

39. DEN, úterý 13. srpna 2013

Do kempu jsme včera přijeli po 20 hodině, po únavné cestě neupravenou silnicí. Takových silnic, kdy jsme vytřeseni, je od Botswany většina. Už si víc užíváme krásy přírodních útvarů než zvířat. Zajímavé je, že v posledních dnech vidíme přímorožce a pštrosy, které jsme v první polovině naší cesty téměř nezahlédli. Vstáváme zase brzy, abychom včas dojeli do poslední důležité lokality v Namibii - Fish river kaňonu. Grand kaňon na západě USA na řece Colorado s výškou skoro 2 km je největší kaňonem, který řeka na světě vytvořila. Byl jsem tam v roce 1998 a tehdy jsem netušil, že ještě něco takového kolosálního uvidím. A dnes jsem viděl druhý nejhlubší kaňon na světě, Frish River Canion. Je 550 metrů hluboký a jeho délka je asi 23 km. Viděli jsme jej pouze shora na 3 vyhlídkách a dívali se do něho od 16 hodin do setmění. Řečiště v této době je prázdné, pouze občas lze zahlédnout stojatou vodu v prohlubních. Kaňon je geologicky vytvořen slepenci, ale je i zřejmá přítomnost jiného materiálu, jako břidlice apod. Všechny materiály jsou uloženy ve vodorovných vrstvách, řečiště tvoří meandry a i mezi nimi jsou zřícené plotny. Kaňon vytváří také uvnitř v meandrech i malé stolové plochy. Při menším osvitu slunce působí trošku ponurým dojmem, ale při osvitu některých stěn se více rozjasní. Nicméně pohled i na tento kaňon je impozantní a máme jistě z něho mnoho fotek a videozáznamu. Těsně před opuštěním poslední vyhlídky nás oslovil Američan, který studoval v Polsku a dobře rozuměl češtině a slovenštině, pobýval také na bývalém území Jugoslávie. Byla to milá chvilka rozhovoru. Odjíždíme z kaňonu a v paměti srovnávám s Grand Kaňonem, ale srovnávám nesrovnatelné a jsem rád za dnešní pohledy. Jedeme až do 22 hodiny a zastavujeme na přenocování u benzinky v těsné blízkosti posledního přechodu z Namibie do JAR.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

38. DEN, pondělí 12. srpna 2013

Už po páté hodině ranní odjíždíme z kempu, abychom celý plánovaný program tohoto dne stihli. Nacházíme se i dnešního dne stále v překrásné přírodní scenérii stále se měnící  Namibie. Dnes v „dunové“ scenérii Sossusilei od rána jezdíme terénním autem za 100 ND k první vycházce- dostáváme se k již nefungujícímu (z části zasypanému řečišti) přes dunu k mrtvému lesu, kde jsou zachovalé pahýly stromů. Jemný načervenalý písek se pod podrážkou drolí a každý krok je o to namáhavější. Potom přecházíme na druhou stranu dun, k vyschlému jezírku, odkud jsou možné další výšlapy do dun. Po obědě máme výstup na nejvyšší dunu v této části se jménem „45“ Písek je už sluníčkem velmi rozehřátý. Ranní teplota zde v Sossusilei byla 0 stupňů Celsia, odpoledne už kolem 20 stupňů, ale žhnoucí slunce přesto rozpaluje písek, rostliny, nějaký ten strom a trsy trávy i návštěvníky. Nádherné pohledy jsou zde na duny, skoro stejný načervenalý písek mění paprsky slunce, ale tento písek je občas zasypáván rozmělněným tvrdší m podkladovým dnem původního řečiště, kde jen při velikých lijácích se občas i objeví voda. U silnice se nachází v údolí dun prostor asi 1až 2 km s bíložlutým až šedohnědým pískem. Našel jsem dva vybagrované výkopy - zřejmě pro zbudování záchodů nebo také pro vědecké účely. Výkopy byly hluboké asi 3 metry, široké 1 metr na šířku bagrové lopaty a délky také 2 metry. Tam jsou zřejmé, že bílá spodní neboli dnová vrstva 10 cm se střídá s vrstvami červeného písku v síle cca 20 až 30 cm.

Duny byly krásně větrem upraveny do ladných křivek. Ale jedeme krajinou, kde písek střídá hromady kamení v kopcovitém terénu. Z dun přejíždíme jen několik kilometrů do Sestrien kaňonu, který v rovinatém terénu vyhloubila voda ve slepencovém kamenitém podloží v hloubce asi 15 metrů. Působivý a pohádkový dojem vyvolává hlavně užší část kaňonu, kde byl v rozpáleném odpoledni příjemný chládek. Kaňon je suchý a voda asi zde teče jen při období dešťů.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

37. DEN, neděle 11. srpna 2013

Spaní v upraveném kempu bylo příjemné. Naše auto je zde jediné, všude čisto, jen jemný písek se zde vyskytuje všude a nestačíme zametat úzké uličky našeho „hotelu“. Odjíždíme do města, někteří z nás za 300 USD letí letadlem nad dunami, ostatní jdou na dopolední poznání města. Dlouhé asi 100 metrové molo nad mořem je zde na procházky a koukání směrem na oceán nebo k pobřeží, napravo kousek od města je vidět písečné duny v poušti. Oceán byl studený a neustále se vlnami rozléval po písečné pláži, kde občas byli rybáři, ale neviděl jsem u žádného z nich nějaký úlovek. Naproti molu je centrum i s otevřenými supermarkety a obchůdky. Koukal jsem také na starožitnosti, ostatně zde v Africe jsme podobný obchod nikde nenašli, ale ceny jsou také vysoké, takže nic z mosazi či starých krásných mimořádností nepřivezu. Střed města je zde v Africe také nevídaný, čisto, upravené palmy, zalévaný trávník, lavičky, čisté opravené historické domy. Na oběd byl těstovinový salát s grilovaným kuřetem, pak jsem si dal kávu a buchtu jako doma v neděli. Jedeme opět přes zvláštní krajinu a kaňony zase až do večera. Hluboká údolí, velmi prapodivně tvořená jsou z různých hornin, téměř vždy jde o pásovitě vrstvené nejen vodorovně, ale i pod různými úhly i zvednuté do svislé polohy. Jsou také hory, kde vrstvení a vyzdvižení je nepravidelné, co se týče tvaru i druhu kamenů. Velmi se mi líbilo pohoří tvořené silnými velikými bloky břidlice. Krajina zde na jihu Afriky je jistě dobrá učebnice geologů i nadšenců pro různorodost kamínků.

Už podruhé na této expedici překračujeme tentokrát ze severu na jih obratník Kozoroha a definitivně opouštíme tropické pásmo. Projížděli jsme poprvé i tradiční pouštní krajinou s dunami, ale ty největší budeme vidět až zítra. Dnes našich 5 šťastlivců dlouhým letem malým letadlem už celou poušť a pobřeží vidělo a moc se jim to líbilo.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

36. DEN, sobota 10. srpna 2013

Dnes ráno po snídani nás čekal trek ke skalním malbám. Byl docela namáhavý, cena byla 30 ND.  Šli jsme i s průvodcem, trek k namibijskému Matterhornu trval asi 3 hodiny

Pak jsme pokračovali v jízdě asi 230 km kolem pobřeží k lachtanské kolonii na View Point. Žije zde na 370 tisíc lachtanů a šakalové každou noc provádí likvidaci uhynutých, ale i mláďat a slabých lachtanů. U vyhlídkového mola, kam už se lachtani neplazí, je plno jejich stop. Je zde shromážděná obrovská spousta těchto živočichů, kteří mají jistě velkou spotřebu ryb, a nedovedu si představit, že je moře schopno všechny uživit.  Je zde také památník na připlutí portugalské lodi roku 1484, kdy vztyčili tehdy námořníci 2 kříže jako symbol portugalského královského území. Tyto byly 500 let nato replikami vztyčeny znovu i s popisem i v němčině. Po obědě jsme pokračovali v naší cestě k pobřeží koster.

Pobřeží koster – v této části pobřeží docházelo v minulosti ke ztroskotání mnoha lodí, ne nárazem na útesy, ale najetím na písek a následným zasypáním pískem. Historické vraky už příboj oceánu za ty léta zlikvidoval, viděli jsme jen už vrak ocelové lodi. Zajímavost je, že zachránění námořníci stejně po jisté době zahynuli žízní a hladem v nehostinné přímořské krajině. Swakopmund- německé krásné a čisté město u pobřeží Atlantického oceánu. Je to první krásně architektonicky stavěné město v době, kdy Namibie byla německou kolonií. Ještě před uzavřením jsme měli možnost za 20 ND se podívat do musea krystalů, ale opravdu letmo, měli jsme na to snad jen 20minut. Koupil jsem miniaturní sbírečku krystalů na památku za 30 ND. Za 180 ND jsem byl večer na steaku z antilopy skákavé s hranolky a pivem - vyzkoušel jsem jíst pokrm z místního masa. Po večeři jsme procházkou šli do kempu kolem burácejícího Atlantiku.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

35. DEN, pátek 9. srpna 2013

Včera jsme až do pozdních hodin jeli do Petrified Fores, mimořádně krásné krajiny a tam před vstupem do „zkamenělého lesu“ jsme zastavili a vyspali se. Ráno jsme se šli podívat, jak si příroda a čas zahrál v této oblasti. Asi před 300 miliony let zde býval les a pravděpodobně sopečný popel nebo vrstva jiného materiálu, který překryl stromy až 40 m dlouhé. Ty bez přítomnosti kyslíku zkameněly. Stejné zkameněliny jsem viděl i na západu USA. Ale nyní stromy, když jsou odkryté a působí na ně voda, horko a chlad, tak se praskají a tím se památka pomalu a jistě znehodnocuje. Welwitschia Mirabilis, která zde roste, je mimořádně vzácná rostlina. Je tropická a roste po tisíce let a vlastně patří mezi nejstarší rostliny na Zemi vůbec. Kořeny dosahují až 6 metrů, roste jen v suchu a Namibie má tuto rostlinu ve státním znaku, tak si této mimořádnosti váží. Tady ve zkamenělém lese se objevují jak samčí, tak i samičí rostliny a liší se vzhledem i květem. Projíždíme mimořádnou krajinou, tentokrát se objevují obrovské balvany naskládané do zajímavých útvarů. Také jedeme kolem nejvyšší hory Namibie.  Na cestě se zastavujeme u kmene Hererů, kde ženy chodí zahaleny do dlouhých pestrobarevných šatů, na hlavě uvázaný šátek s rohy jako důkaz plodnosti. Jaký je to veliký rozdíl od žen kmene Himbů. Jedeme zajímavou krajinou dál do Spitzkoppe, opět dlouhou trasu. Dnes v kempu jsme se do večera pokusili zdolat skalní most, všem se jej podařilo pokořit, každý z nás ještě si do západu slunka vyhlédl nějaký ten výstup.  Spitzkoppe jsou vlastně různě veliké i navzájem propojené či samostatné balvany z načervenalé velkozrnné žuly, někdy i drolící se. Výstup je víceméně snadný v tom, že bota na hrubozrnném povrchu dobře drží a neklouže. Večer bylo grilování u namibijského Matterhornu a noc strávená v kempu mezi horami. Tyto hory vypadají impozantně hlavně z dálky, uvnitř jsou pouze velké balvany.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

34. DEN, čtvrtek 8. srpna 2013

Dnes to vychází moc hezky.  33 den a dvě osmičky v datu, zbývá jen necelá čtvrtina našeho pobytu zde na jihu Afriky, nádherném, zvláštním, kontinentu, domovem většinou černých domorodců i bílých přistěhovalců a turistů. Je to kontinent, jak jsem dosud poznal, přírodně různorodý, plný zvířat i neskutečných rozdílností. Dnes navštívíme kmen Himbů, kteří v důsledku alkoholu, nemocí, rozšířeného AIDS i životních návyků se dožívají průměrného věku snad pouze polovičního jako u nás v Evropě. Aby vychutnal člověk atmosféru, kulturu a zvyklosti tohoto místa, nesmí se tímto moc zabývat, ale měl by toto všechno i v souvislostech vnímat. Rozdílnost v životním stylu zde na jihu Afriky je velmi veliký. Veliké množství černochů žije v chudobě, bez sociálních jistot, zdravotní péče. I taková je „černá“ Afrika a zvláště Namibie, kde právě pobývám a v noci nad tímto uvažuji a píši do počítače tuhle část cestopisu. Dopoledne jsme opět projížděli částí Etoshy, hlavně u napajedel jsme opět viděli veliké množství zvířat, navíc přímorožce s nádhernými štíhlými metr dlouhými rohy a africké pštrosy. V této části jsou obrovská stáda zeber. Když to vyhodnotím, tak Ethosa oplývá nádhernou přírodou, jsou zde nedozírné roviny, vyschlá solná jezera, ale je nejvíce zazvěřený národní park. Krajinou i zvířaty je to z mého pohledu nejzajímavější země tady na jihu Afriky, kterou projíždíme. K večeru jsme byli v návštěvě kmene Himbů. Vesnici založila nemocná bílá žena. Tento kmen si udržuje specifickou kulturu v natírání vlasů a pokožky spoře oděných žen červenohnědou hlinkou. Navštívili jsme školu, odevzdali dárky a dozvěděli jsme se o jejich životě dost.  O životě Himbů je napsáno a zfilmováno mnoho dokumentů a jistě do tohoto cestopisu by bližší rozbor nemusel být.

Postřehy z Expedice Jižní Afrika 2013 - Den po dni 

33. DEN, středa 7. srpna 2013

Včera k večeru jsem pocítil lehkou slabost, jestli je to začínající chřipka nebo jenom únava po dost náročném cestování a poznávání- to se v dalších hodinách uvidí, zatím to zlepšil paralen a tinktura pod jazyk z bylinek. Dnes pozoruji nádherný začínající den, stále je teplo, pořád se pohybujeme v tropickém pásmu, možná i moje slabost je způsobena ztrátou tekutin, znám to i z Austrálie a Jižní Afriky, v tropech není pocit žízně a často se na pitný režim zapomíná a potom přijde rychle a nečekaně problém. Hned ráno se jdeme podívat na meteorit, který má rozměry cca 3 x 3 m. a výšku cca 80cm, váží kolem 50 tun. Dopadl 14. 3. 1955 a při dopadu měl asi o 14 tun více, ale část se roztříštila. Je kovového lesku, nerezaví a i někteří návštěvníci v minulosti na rozích řezali pilkou, aby měli památku a neuvědomí si, že nevratně ničí přírodní zvláštnost. Tento meteorit – kus železa z jiné planety právě při dopadu měl tu nejoptimálnější váhu, kdyby byl menší, tak by se roztříštil na tisíce kousků. Ve svojí sbírce mám několik kousků koupených meteoritů z Maroka, ale hlavně z Číny a dokonce mám tektit, což je hornina z naší planety, která právě při dopadu meteoritu je vymrštěna formou akce –reakce, tuto horninu, která pobude nějakou tu dobu nad Zemí, částečně shoří a dopadne úplně někde jinde. Mimořádnost je v tom, že ji někdo najde a i třeba zjistí, odkud ta hornina pochází. Do města kde potřebujeme vyměnit USD za namibijský dolar v poměru 1: 9,5 k USD a to nebylo daleko, ale výměnou jsme ztratili asi 2 hodiny, koupili  jsme hlavně  vodu na pár dnů zde do pouštní oblasti Namibie. Odpoledne odjíždíme do Etoshy a již se těším na odpolední i noční pozorování zvířat. Dnes jsme také na mapě ukazovali a povídali o plánu poznávání v Namibii. Charakter krajiny během jízdy odpoledne se změnil na hornatý.

Etosha je pěkný kemp, zde jsme obědvali, koukli na hrádek, u hradeb byla v patře vyhlídka, kde je napajedlo - viděl jsem jen v dálce za sebou jako v karavaně pomalu kráčející pakoně.  Hrádek údajně sloužil v minulosti jako obranný bod proti kolonizátorům. Nyní je Etosha park údajně v této roční době vyhledávanou lokalitou k pozorování zvířat. Etosha je veliké území pradávného jezera, geologicky nevím přesný popis, ale byl jsem velmi překvapen střídáním krajinných typů, hornatou krajinu vystřídala v NP (národním parku) úplná rovina s bílou kamenitou konzistencí. Myslel jsem, že je tam přítomna sůl, ale nebyla, je to zřejmě sádrovec nebo křídové podloží. Po NP jsou cesty až do našeho cíle – kempu Halali. Při projíždění se nesmírným způsobem za všemi auty prášilo a na návětrné straně u silnice keřový či stromový porost byl  obalen – oděn do bíla, jako by na nich byla jinovatka, ano zvláštnost, protože to nebyla sůl, jak jsem si původně myslel. Nicméně sůl tady je v pórovitých krystalizovaných kamnech zřejmě v solných lagunách. Po cestě asi v délce 50 km jsme dojeli do kempu uprostřed Etoshy, toto safari trvalo dost dlouho, protože jsme často a na dlouhou dobu zastavovali u napajedel, mimořádně zelenavém porostu i ve vyprahlé části NP, kde byla zvířata. Žirafy, buvoli, sloni byli ve stádech čítajících mnoho desítek kusů, antilopy třeba i ve stovkách, dokonce jsme poprvé spatřili přímorožce. Nejenže jsme fotili a pohyb zaznamenali na videokamery, ale jen tak po dlouhé minuty sledovali pohyb a život zvířat, dokonce bylo možné spatřit při pozorném sledování t kopulaci slonů, zápasy zvířat nebo jen takové poštuchování mezi sebou. Tato expedice je vlastně o zvířatech, o obdivu jejich krásných těl, o mimořádné ladnosti pohybů – prostě safari zde v Africe bez tohoto sledování a studování by člověka nenaplnilo tolika krásnými zážitky. Do parku jsme dojeli až při západu slunce, ještě jsme stihli jít k napajedlu, kde byl slon a nosorožec, dále večeře a sprchování prachu z našich těl a opět sledování zvířat, tentokrát u nasvíceného napajedla. Obrázky a videozáznam jistě nebude nejlepší, ale vydržel jsem sledovat asi 2 hodiny v krásné pozorovatelně „divadlo“, kde hlavní roli hrálo snad 20 hlavé sloní stádo, 3 nosorožci, 3 hyeny a ptactvo. Nejen já, ale i další desítky lidí byly touto krásou přímo unešeni. Ani se nechce spát, ale začal chlad a moje nachlazení chce dodržovat základní pravidla zdraví a proto raději do tepla do spacáku.

Předpokládám, že z plného kempu se našlo jistě i několik návštěvníků, kteří vydrželi přes chladnou noc pozorovat zvířata a třeba zhlédnout i gepardy a lvy, protože tito k napajedlům chodí a loví jen v noci. Stále jsme v tropickém prostředí, pro nás návštěvníky z mírného pásma je nezvyklé se zde pohybovat a prožívat jistě zvláštní a nevšední zážitky. Teploty přes den jsou vysoké a přes noc jsou nízké, rychle se zde rozednívá a stmívá, také se rychle zvyšuje ráno teplota a sluníčko i v tomto „zimním“ období všechno rozpaluje, tak i večer se rychle den mění v noc a teplo střídá nepříjemný chlad.